Hodná slepička - napsal Václav Hájek

V ohraničeném výběhu žilo, bylo několik slepiček. Šťavnatá pastva a pěkně připravené záhonky na popelení za plotem byly velmi lákavé. Snaha o zdolání hraniční překážky byla pochopitelná a občas byla i korunována úspěchem. Uprchlice však byly za tento únik trestány zkrácením křídel a ocasu.
Jen jedna slepička se o nic nepokoušela.

Tvůrčí psaní - napsal Václav Hájek

Dobrý den, přátelé. Musím se s vámi podělit o svůj nejzajímavější zážitek z poslední doby. Aby byl zážitek silný a zajímavý, musí se určitým způsobem zapsat do života jednotlivce. Stalo se to koncem letošního dubna a zapůsobilo to na mě jako blesk z čistého nebe.

Zúčastnil jsem se první lekce tvůrčího psaní. No co vám budu povídat - prostě bomba! Náhle se mi otevřely oči. Co po mně zbyde, až jednoho dne odejdu z tohoto světa?

Slon estét - napsal Václav Hájek

Šel slon kolem řeky a těšil se z hojnosti pastvy a krásné přírody vůkol. Najednou zbystří zrak, a co vidí. Těsně u vody je v břehu zaražen železný kůl. Není však pěkně rovný, ale je celý zkroucený. I řekne si: „Tato věc se sem vůbec nehodí. Tráva keře i stromy rostou krásně rovně nahoru. Voda padá rovně dolů. Tak jak to má být. Přece zde nemohu nechat takovou ohavnost.

Ježek - napsal Václav Hájek

Byl krásný letní den a toho roku byla příroda štědrá a úroda rybízu byla bohatá. Celý den jsme se
věnovali jeho sběru.
Teprve večer po uložení dětí do postelí jsme se s manželkou pustili do zpracovávání přivezeného ovoce. Práce ubíhala velmi dobře, ale čas letěl ještě rychleji.
Získanou šťávu jsme dali do lednice s tím, že z ní žena další den a uvaří šťávu pro děti a marmeládu na koláče. Úklid kuchyně a použitého nádobí se provedl jen nahrubo, neboť již bylo dost po půlnoci. A hurá na kutě.
Pomalu přichází ten slastný pocit usínání, když najednou manželka se mnou zacloumá a potichu povídá roztřeseným hlasem: "Poslouchej, někdo tu je!"