Dobrý den, přátelé. Musím se s vámi podělit o svůj nejzajímavější zážitek z poslední doby. Aby byl zážitek silný a zajímavý, musí se určitým způsobem zapsat do života jednotlivce. Stalo se to koncem letošního dubna a zapůsobilo to na mě jako blesk z čistého nebe.Zúčastnil jsem se první lekce tvůrčího psaní. No co vám budu povídat - prostě bomba! Náhle se mi otevřely oči. Co po mně zbyde, až jednoho dne odejdu z tohoto světa?
Pokud zbydou nějaké nemovitosti, nerozkmotří případné dědice následné dělení? Pokud zbydou nějaké movité věci, tak je možná potomci vyhodí. Těch několik málo šušňů si hravě rozdělí mezi sebe.
To literatura je jiné kafe. Tou mohu ovlivnit postoje nejen nejbližší rodiny, ale obrovský okruh čtenářů, neboť jsem přesvědčen, že se zařadím mezi takové velikány pera, jako byli Čapek, Dostojevský, Lustig, či Emingerová.
Jasná věc, stanu se spisovatelem bestselerů s jasným filosofickým nábojem, který bude u lidí stimulovat to lepší já a vybízet k potlačení toho horšího.
Krásná představa.
Napadá mě. Nešlo by ještě něco vylepšit?
Asi moc ne.
A přece. Jaké procento lidí pravidelně čte? Stále méně lidí si najde čas na pěknou knížku. Znaveni padnou před bednu, pustí ji a s omezenou pozorností sledují vybraný pořad.
Ano to je ono!
Naučit se psát scénáře pro televizní seriály. To bylo lepší. Peněz by bylo víc, odpadají licitace s nakladateli a osloví se tím větší množství lidí. A když se toho chytne Hollywood a to on se zase chytne, tak je o nesmrtelnost postaráno.
