Zlobila se i stříbrná vidlička a říkala té druhé, černé: „Co děláš u nás, ty máš být vedle!“ Černá se bránila, že vedle jsou staré příbory a že tam s nimi nebude.
Příborový nůž nespokojeně reptal: „Kde jsou naběračky? Měl jsem je rád vedle sebe, měly tak pěkné kulaté ….“.
„Pšt, jsou tady dětské dudlíky,“ okřikla ho lžíce a pokračovala: „A netiskni se ke mně tolik, nestydo starej!“.
Lžička na latté se zase sháněla po velkých ostrých nožích. „Ti jsou nahoře, mají nový držák,“ ozvalo se a všichni hned nožům záviděli. Pak zahuhlal váleček odněkud ze suterénu: „To vy jste dopadli ještě dobře! Já jsem skončil ve skříňce, prý jsem moc tlustý!“
Všichni ještě chvíli trochu chřestili, ale nakonec usnuli, unavení po stěhování.
Poučení: Není snadné se všem zavděčit.
