Vlak zastaví, dívka se lámanou češtinou rozloučí a vystoupí.
Plešatý muž se nakloní k ajťákovi a spustí:
„No slyšel jste to? Vždyť já už mám pocit, že jsem někde u Kyjeva! A ještě vypadala jako šlapka! S tím kruhem v nose jsem si ji málem spletl s krávou. I když ty jsou na rozdíl od úkáček aspoň k něčemu užitečný!“
„Promiňte? Vždyť se rozloučila česky, očividně se aspoň snaží, ačkoliv je tady chvilku.“
„No ale nemá tady co dělat. Dyť se tam u nich nic neděje, a navíc si to stejně zaslouží!“
„A co proti Ukrajincům vlastně máte? Kdyby vám padaly na hlavu bomby, taky byste někam utekl.“
„No jen se na ně podívejte, jenom to tady bere slušným lidem práci a stejně to nic neumí. A ještě se to opovažuje brát sociální dávky. Naši lidi pak žijou v bídě!“
„Náhodou, u nás v práci mám dva ukrajinské kolegy a jsou to nejlepší vývojáři v C++, jaké jsem kdy poznal“
„Ťukání do těch kompjůtrů je podle vás práce, jo? Vždyť to by zvládla i cvičená vopice. Já bych vás všechny postavil na půl dne k míchačce, abyste viděli, co je skutečná práce!“
„Dovolím si nesouhlasit, zadávání komplexních databázových dotazů vyžaduje vysokou míru intelektu.“
„Takže sem podle tebe jako blbej, jo? Co si kdy dokázal ty? Naše generace to tady vybudovala, zatímco vy jste to akorát rozkradli a zničili“
„Moje generace alespoň neodsuzuje lidi na základě národnosti a až vám přijde výplata na účet, vzpomeňte si, díky komu nemusíte k okýnku s obálkou. A mimochodem, tady stejně vystupuji.
Na shledanou."
Zadání: Vymyslete si tři postavy rozdílného charakteru, které spolu jedou ve vlakovém kupé. Jedna z nich vystoupí a zbylé dvě ji v dialogu komentují.
