3. října 2019

Jak je dobré zůstat nohama pevně na zemi - napsal Martin Chmelík

Včerejší snídaně v hotelu: jdu si pro džus a zaregistruji pohled mým směrem. Pohledná blondýna ze Slovenska, s vysportovaným tělem, v opnutém černém tričku. Opravdu kočka. S takovým milým úsměvem mě přejede očima od hlavy k patě.
Co to? Lehce znejistím. Ale ten zájem je příjemný.
Jdu podruhé pro džus.
A stejný výsledek. Stejný pohled a stejný úsměv. Přeci jenom pobyt u moře na čerstvém vzduchu, trocha sluníčka, pravidelné plavání a zatažené břicho udělají své.
Říkám si: "Chlapče, ještě na tom nejseš tak špatně."
A třetí kolo pro džus.
S překvapením zjišťuji, že nejenom ta hezká blondýna, ale i některé další dámy a slečny si mě prohlédnou s tím lehkým úsměvem na rtech. Dokonce i někteří pánové. Tady bych ale spíše než o pohledu obdivném mluvil o pohledu překvapivém. Nu co, takový je život.
Protože čtvrté kolo s džusem opravdu už nedám, odcházím středem. Hruď řádně vypnutá, břicho zatažené, sebevědomí na výši. Život je krásný.
Venku mi manželka povídá: "Táto, uprav si košili, máš ji přepnutou o knoflík a kouká ti pupek".
Děkuji ti ženo má.😍

Žádné komentáře:

Okomentovat