Náš třídní Zdeněk Rašín - napsal Jan Daněk

Oldřich Šimek, Milan Matějů a profesor Rašín

Zdeněk Rašín, můj třídní profesor na GVP. Poznal jsem ho ve druhém ročníku, kdy jsem přestoupil z berounského gymnázia do Prahy a on byl mým třídním až do maturity.
Berounský gympl byl fajn. Už tam jsem si začal hrát se slovy, s češtinou, s absurditou. Byly to první pokusy o poezii. Pak jsem v roce 1970 přišel na „Pláň“. Chtěli po nás, abychom se učili, ale bylo to fajn. Až na Hobzu. Matikářka Hobzeková nebyla fajn. Krákorala: „Řešte problém!“ a chtěla, abychom výpočet řešili už cestou k tabuli.
Rašín se vymykal běžnému pojetí středoškolského studia té doby. Netuším, jaké měl vzdělání, ale vím, že nějaký čas strávil v Západním Německu. A zřejmě cestoval i po dalších zemích tehdy zapovězeného světa. Snad tam i učil jako stážista nebo tam studoval, ale určitě to přispělo k jeho obecnému rozhledu.

Láska - napsal Honza Daněk

Plavovláska

   lavovláska

    avovláska

      vovláska

        ovláska

vláska

láska

s potěšením blázna

odtrhávám písmena,

kéž by i ona byla  

takhle šílená 

Den naruby - napsal Jan Daněk

Koláž Davida Vávry

Celej den je
dneska divnej,
dneska našel jsem
radost na hřbitově
a smutek na křtinách.

A divím se sám sobě
proč zase vidím jen tmu,
jak září na lampách
a proč bílej černoch
krade černej sníh.

Smutnej den - napsal Jan Daněk

To už se stává,

že občas přijde den,

kdy se mi těžko vstává,

ačkoliv nejsem unaven.

 

Pak se rozhlídnu a vidím,

že všechno kolem má tmavě šedomodrou barvu

a tou smutnou barvou

unaveně houpe pomalý blues.