Jako každý den - napsala Kateřina Bálková

Hlava tupě bolela. Její mysl byla zmatená. Chodila bytem sem a tam, od ničeho k ničemu. Malé dcerky, která úpěnlivě plakala, si sotva všimla.
„Co se to včera stalo?“ snaživě si vzpomínala.
Až pohled do zrcadla na její nafialovělou tvář jí připomněl včerejší noc. V hlavě jí bleskla nejistá vzpomínka na křik a bolest… a na jeho běsnící tvář, které se tolik bála a kterou tolik milovala.
Když v tom někdo zazvonil.
„Zlato, jsem doma, otevři!“

Moje profese: kvalitativní výzkum trhu - vysvětlení pro různé cílové skupiny

Vysvětlení laikovi
Práce kvalitativního výzkumníka obnáší v prvé řadě povídání s lidmi. Ten, kdo rozhovor vede, je moderátor. Může si povídat s jedním člověkem nebo více lidmi, třeba i 8 člennou skupinou – tzv. respondenty. Ti za účast na rozhovoru dostanou finanční odměnu.
Tématem povídání jsou nejrůznější výrobky a služby, od potravin přes finanční služby až po léky a krmivo pro domácí mazlíčky. Zadavatel výzkumu (tzn. „Klient“) chce o svém výrobku či službě zjistit něco, co neví a dostupné zdroje informací mu to neřeknou.

Vrchol hory - napsala Kateřina Bálková

Na vrcholu hory, kde se nebe potkává se zemí, kde není pozemské ani nadpozemské, se otevírá prostor nekonečných možností.
Z vrcholu hory není vidět konce ani začátku, jen údolí a horizont a za nimi další a další.
A ona, která stojí na vrcholu hory, pociťuje to silné spojení se samotným bytím a blaženou lehkost.

Touha - napsala Kateřina Bálková

„Jak krásná jsi,“ vzdychla, když ji zasněně z dálky zase pozorovala.
Snila o tom, jak se jednou dotknou, jak se propletou jejich těla a v jedno splynou. Jen při té představě se jí ježily lístky, jen ta představa jí naplňovala její dny, jen ta představa jí byla důvodem, proč každý den chtěla zase o kus vyrůst a být jí blíž.
Větvička vrby bezhlavě toužila po bílé růži, která kvetla u jejích kořenů.

Nebezpečná hra - napsala Kateřina Bálková

Pes si chtěl zoufale s někým hrát. To odpoledne se mohl unudit k smrti, nikdo si ho nevšímal. Když v tom se objevil kocour. Sedl se na větev stromu, pod kterým ležel pes. Pes ví, že nejsou zrovna kamarádi, ale dnes vypadal kocour přátelsky a začal se vyptávat: „Všiml jsem si, že si tě tu nikdo nevšímá, to se nenudíš?“
A pes, nadšený, že si někdo jeho trápení všiml, hned přitakal: „Ano, ano, už se to nedá vydržet! Pojď si se mnou hrát!“
Kocour chvíli přemýšlel a pak řekl: “Dobrá, budu si s tebou hrát, ale jen pod podmínkou, že mi doneseš z grilu kus masa.“

Óda na pivo - napsali Petr Voplatek a Kateřina Bálková

Je pozdní večer, první máj, večerní máj - je čas na pivo.
Už 16 hodin jsem tě neměl a ta tvoje přívětivá hořká náruč mi chybí jako nic na tomto světě. Ta žízeň, která ve mně vzniká minutu po minutě, mě skoro zabíjí. Nemůžu se dočkat, až ji uhasíš svým chladným dotekem. 
Při druhém škopku vidím zlaté lány ječmene a svěže zelené šišky chmele. Ty důvěrně známý symbole mého domova. Ty, kterýs´ proudil v žilách mých předků, proudíš i v našich žilách a budeš i v žilách našich potomků. 

Na lince Praha-Brno - napsala Katka Bálková

Duo Jamaha

„Ahoj babi.“
„No ahoj! To je dost, že voláš, ty se nám taky neozveš, jak je rok dlouhej.“
„No, jo…ono to není úplně jednoduchý. Poslední dobou se ani nezastavím, promiň. Ale tak volám teď. Jak se máte?“
„Ale však víš, pořád stejný. Koukáme s dědkem na televizi, zrovna skončil pěknej film s Marvanem a teď tam zas dávají moje oblíbený Duo Jamaha. My si u toho vždycky s dědkem zajucháme a je nám pak dobře!“
„Jo? No tak to je fajn. To je potřeba si občas zajuchat. A kdo to vlastně je to Duo Jamaha?“