O kopretinách - napsala Eva Ťoupalíková

Na louce rostly dvě kopretiny. Jednoho dne říká větší kopretina menší. Koukala jsem do zahrady pod loukou a přála bych si růst raději tam.
„Na krásném záhoně, nemusela bych soutěžit s ostatními květinami o místo, jen černá hlína, pravidelná zálivka a občas i výživa. Tady se bojím, jestli přijde déšť a neuschnu, jestli mě nepřerostou kopřivy a všude jen jíl.“
Menší kopretina říká: „Mně je to jedno, já si rostu, kde chci a nakonec vždycky zaprší.“

Snění - napsala Eva Ťoupalíková

Anna Bergmannová, Fakulta designu a umění v Plzni

Zavírám oči. Vidím ji, jak po bytě tančí v těch nových šatech. Sukně se jí točí kolem kolen. Tančí ke mně, chytám ji do náručí. Moc jí to sluší.
„Tati, tati, ty jsi mi nepodepsal úkol,“ vyruší mě ze snění hlas syna. Dávám šaty honem zpátky do skříně a rukávem si utírám slzy. Nechci, aby mě děti viděly brečet.
„Hned přijdu,“ říkám. Ty šaty jsem koupil ženě k 30. narozeninám.

Kufr plnej vajec - napsala Ťoupalíková

„No nazdar, doufám, že nás nebudou stavět. A sakra, je to tady.“
„Dobrý den, silniční kontrola, vaše doklady, prosím.“
„Dobrý den, hned to bude.“ 
„Ták, jestli pak víte, proč jsme vás zastavili?“ 
„No, tak to vůbec netuším, tedy kromě té kontroly dokladů.“ 
„Překročil jste rychlost. Tedy přesně jsme Vám naměřili v obci 56 km/hod.“  

Eva Ťoupalíková

* Halo, tady Novák. Jaroslav Novák. 
* Ne, Kohoutovi tady nejsou, jeli na dovolenou, jsem tady jen náhodou. Zaběhl jsem k nim cestou z nákupu. Byl jsem koupit večeři, kuře. Teď tady stojím s tou kabelou s nákupem a zírám. Přišel jsem jen zalejt kytky.
* Že jsem jim to vůbec sliboval. Jenže sousedka je vždycky strašně otravná. 
* A teď tohle. Jo, proč Vám to vůbec říkám, já, kterej se celej život držím hesla mlčeti zlato.