Kliknutím na nadpis se vám dole pod fotografií zobrazí odkaz na video

Podívejte se na Všechnopárty - diskusní duel Dany a Karla Šípa

Karel Šíp prosí Danu, aby už nic neříkala, že "po čtvrté najíždí do závěru". "Čtyři konce jsou špatně!" reaguje spi...

8. října 2018

O kopretinách - napsala Eva Ťoupalíková

Na louce rostly dvě kopretiny. Jednoho dne říká větší kopretina menší. Koukala jsem do zahrady pod loukou a přála bych si růst raději tam.
„Na krásném záhoně, nemusela bych soutěžit s ostatními květinami o místo, jen černá hlína, pravidelná zálivka a občas i výživa. Tady se bojím, jestli přijde déšť a neuschnu, jestli mě nepřerostou kopřivy a všude jen jíl.“
Menší kopretina říká: „Mně je to jedno, já si rostu, kde chci a nakonec vždycky zaprší.“

A jak si větší kopretina přála, tak se jednoho dne stalo. Přišli lidé, vyryli větší a hezčí kopretinu z louky, odnesli si ji sebou a zasadili ji do záhonu. Žádný plevel, pravidelná zálivka a černá hlína. Kopretina byla spokojená, rozrostla se a nádherně vykvetla.
Jenže jak byla velká, tak ji lidé přesadili a znovu a znovu a znovu až nakonec záhonu, kde ji stínila velká třešeň. A pak ještě ořezali všechny květy a dali si je do vázy. Kopretina byla smutná.
Menší kopretina si spokojeně rostla na louce, nevadilo jí, že občas trochu povadne, než přijde déšť a dokonce ani to, že jí dva okvětní lístky ukousla housenka.

Poučení: Není všechno zlato, co se třpytí.

Žádné komentáře:

Okomentovat