Najednou se na kraji u hráze objevil tmavý stín a vzápětí do vody spadla lahodná směska pšenice a kuliček těsta.
„Hurá!“ radovali se kapři, „z nebe nám prší potrava!“ A hladina rybníka se jen vařila, jak kapři baštili.
To se opakovalo po několik dní. Kapři už na tajemného dárce netrpělivě čekali. Starý okoun, který už ledacos prožil, je varoval. „To není samo sebou. Bez práce a námahy nejsou koláče. Potrava se musí hledat.“
Kapři se mu jen smáli: „Závidíš nám, viď.“
Následující ráno opět hladinu zčeřila hrst obilí a těsta. Jedna kulička vypadala obzvláště chutně. Chramst udělal jeden z kaprů. Vznesl se však do vzduchu a zmizel.
„Vidíte, vidíte,“ řekl okoun, „měl jsem pravdu. Ne každé jídlo, které se v rybníku objeví, je k našemu dobru.“
Kapři však odpověděli: „Co ty víš, co je pro nás dobré. My se přeci dobře najedli. A náš bratránek? Třeba venku dostal další kuličky a už se mu nechce zpátky.“
Dál se vrhali na darovanou potravu a okouna si nevšímali. Vůbec jim nevadilo, že čas od času některý z nich odešel do vzduchu. Za lepším.
Poučení:
Když nám někdo dobře radí,
poslechněme kamarádi.
Jinak slibů nástraha
vysvleče nás donaha.
