Jak liška zachránila les - napsala Lenka Čábelová

Jana Vobořilová, Fakulta designu a umění v Plzni

"Musíme probudit horského ducha!" zaburácel medvěd a na sněmu u velkého pařezu se rozhostilo ticho jako před bouří. "Sami to nezvládneme." Ptáci, plazi, hlodavci, šelmy i vysoká zvěř, kteří se ještě před chvílí vášnivě překřikovali, najednou klopili zrak, uši i ocasy.
"Ale kdo ho probudí?" špitla kuna. Horský duch byl malý, ale velmi mocný. Nikdo neměl odvahu ho rušit v jeho pravidelném spánku.
Oči všech zvířat zamířily k medvědovi. Kdo jiný, než král lesa a nejsilnější z nich?
"To sotva," zabručel, "do té jeho pidinory neprotáhnu ani přední tlapu."
"To je fakt," zatroubil jelen a zhluboka si oddechl. Zato všechna menší zvířátka se roztřásla strachy. Veverka schovala tvář za ocas, zajíc se schoulil za pařezem, myšce koukaly z díry jen vousy. Jezevec zavřel oči a tvářil se, že spí.

Husa v kuchyni - napsala Lenka Čábelová

Husa vběhla omylem do domu a vlítla rovnou do kuchyně. Panečku, to je dobrot! Plný stůl! A všichni si berou, co hrdlo ráčí! To mě cpou do krku pořád to samé, jak já bych byla raději tady!
Husu rychle vyhnali ven. Potvora zvědavá.
Druhý den přišel hospodář, husu zařízl a postupně nacpal jatýrka do skleničky, stehýnka na pekáč, prsíčka do medu. A všechno na stůl, ať se rodina poměje.

Poučení: Dej si pozor, co si přeješ, může se ti to splnit.

O hadech a lidech - napsala Lenka Čábelová

Tati, kdy už tam budeme?
Ještě půlhodinky, šlapej. A dej pozor, ať nešlápneš na užovku, letos se přemnožily.
Tati, víš, jak čůrá had?
No, hm, možná má nějakou dírku na bříšku?
Tati! To by mu tam nalezly kamínky, jak se plazí…
Třeba to může nějak zavřít, víš?

Výprava do jeskyně, v níž nikdo nikdy nebydlel, ale otiskl tam svou duši a sny - napsala Lenka Čábelová

Z letošní dovolené ve Francii jsem si jako suvenýr přivezla pazourek. Našli jsme ho, když jsme na kánoi pluli po dordoňské řece Vezeře pár kilometrů od jeskyně Cro-Magnon, tedy v místech, po nichž je pojmenovaný náš první přímý pravěký předchůdce, člověk kromaňonský.
Návštěva míst, jimiž se doslova prokousávala dávná historie lidstva, mě velmi zasáhla a zásadně změnila to, co jsem si dosud o pravěkých lidech myslela - pod vlivem školní výuky a románů Eduarda Štorcha...

Čtvrtý den - napsala Lenka Čábelová Klášterková

Anna si ve čtvrtek ráno dala obzvlášť záležet. Ze skříně vytáhla bílou halenku s nabíráním kolem výstřihu, kterou si ušila ještě na vysoké a měla k ní pověrčivý vztah. Nosila ji ve výjimečných okamžicích.
Místo saka si k úzké černé sukni vzala koženou bundu a obula si červené lodičky. Dlouhé tmavé vlasy nechala rozpuštěné, jen zlehka načechrala vlny žehličkou. Jednoduchý, ale výrazný makeup.
Nedopustí, aby z ní dnes na poradě udělali chudinku. Zná své možnosti a je dobře připravená. Ví co chce a půjde si tvrdě za tím.

Šunka v Mexiku aneb jak mě zeměpis připravil na život v korporaci - napsala Lenka Čábelová Klášterková

Naše zeměpisářka měla obdivuhodnou schopnost udělat i z velmi praktických a životem nabitých předmětů úmornou teorii.
Pro většinu žáků a studentů znamená tělák celkem vítaný a intelektuálně nenáročný pohyb po hřišti či v tělocvičně. Jedničku získáte za zvládnutý kotrmelec či výmyk, občas musíte přetrpět závod na 1500 metrů... Nebo třeba písemku z pravidel míčových sportů. Asi jsem se rozměry hřišť a počty hráčů v házené na nezbytně nutnou dobu nějak naučila, ale zásadní stopy ve mě toto memorování nezanechalo (syn dodnes protáčí panenky, když se u hokeje zeptám, jaký se hraje poločas).

Jak odklonit krtka aneb realita narůžovo - napsala Lenka Čábelová Klášterková

Bylo nebylo... svahy nejmenovaného českého podhůří před necelými třiceti lety brázdilo stvoření řečené Růžové nebezpečí. Kdo ví, kde je té dívenky dnes konec, ale tehdy svou bachratou nestabilní konstitucí narvanou do růžové lyžařské kombinézy nadělala vrásky mnoha začínajícím i pokročilým lyžařům. Včetně studentů druhého ročníku pražského gymnázia Na Vítězné pláni, kteří přijeli na tradiční lyžák.
Mnozí dodnes vzpomínají na její unikátní způsob jízdy na kotvě spočívající ve startu s lyžemi v pravém úhlu. Vlek se spolehlivě a s prudkým trhnutím na pár minut zastavil. (Kdo někdy jel na kotvě, chápe, že takové vychýlení z tempa vyhodí z jízdy i řadu zkušených harcovníků...) Ještě trvalejší ale byly stopy, které Růžové nebezpečí zanechávalo cestou dolů - hluboké okrouhlé lavory, které jsme inspirováni momentální látkou probíranou v zeměpisu, promptně přezdili na „konkávní sníženiny georeliéfu“.