V temné noci, kdy na zemi spí stíny hor,
Oslík, hrdina srdce čistého, vykročil s odhodláním.
„Dračice, temná sílo, přicházím k tobě, abych hovořil,
A ne abych kráčel v cestě krve, v žáru boje, který ničí.“
Z hrdých úst dračice vzplanul hněv, jak plameny v srdci,
Z jejích nozder vytryskly plameny, horké jak síra z pekla.
„Mocný Oslíku, jsi nápadník, který přichází do mého království,
Mně neodporuj, nebo tě plameny spálí na popel.“
Ale Oslík, srdce jeho odvážné a neochvějné,
S pokorou, ale neústupně, v očích jeho jasně planulo odhodlání.
„Jsem tu, dračice, abych tě poznal, abych tě neohrozil,
Nech mě promluvit, tvé srdce může mít jinou sílu, než jen oheň.“
