Erich hrával na pozici brankáře, trenéra Hodgsona zvolili kapitánem. Do týmu se zapojil též vrchní zahradník, místní řemeslníci či hoši z vesnice. Tréninky pořádali v zámeckém parku, na které se chodil dívat místní lid. Často také knížecí rodina s váženými hosty. O hru se také zajímala paní kněžna, prý však spíše o anglického kapitána, ale to je příběh úplně jiný.
Hodgson se válí na otomanu. Spokojeně tráví. Noha přes nohu, jedna ruka za hlavou, druhá vyšťourává zbytky kančího guláše cínovým párátkem s výjevy z řecké mytologie.
E: Hodgsone! Hodgsone, kde jste!
(do pokoje napochoduje rozrušený princ Erich Thurn-Taxis)
H: Vaše blahorodí? Stalo se něco?
E: Jasnosti, Hodgsone, oslovujte mě jasnosti! Už se to naučte. Už nejsme v Anglii. Co se tu válíte, vstávejte krucinál!? Zítra přijedou slečinky od Kinských.
H: (lišácky se usmívá) Yes, Sir, gentlemanské přivítání, jak se patří; budu připraven. (Poté se zasní a zdá se, že Ericha vůbec nevnímá)
E: Jenže ony se jdou podívat, jak tu hraju fotbal! Pane bože, nemáme protihráče, teprve včera jsme poskládali tým, natož aby vůbec někdo chápal ta vaše nesmyslná pravidla. Co budeme dělat? (všimne si, že Hodgson kouká z okna a pitomě se usmívá, to ho rozčílí) Kam to koukáte? Na co teď myslíte?
H: (zase mu věnuje pozornost) Omlouvám se, pane, ale nedávno jsem potkal Marii, oh God, ta měla míče jak dva poločasy, skoro se nevešly na hřiště. To by koukala vaše jasnost. Jenže postavila sakra neprostupnou obranu, všechno mi kopla do autu, tak jsem to v poslední minutě zkusil zahrát na kapitána FK Loučeň…
E: S Marií? Hodgsone, vy jste idiot. Doufám, že jste se trefil do brány, protože já se teď kvůli vašim výstřelkům znemožním před celým dvorem!
H: Trefil, ale pak jsem dostal kopačkou do slabin. Uznávám, byl jsem v postavení mimo hru, ale za tohle se v Anglii dává na holou do zčervenání.
E: Hodgsone, soustřeďte se! Vždyť my nemáme ani proti komu hrát...
H: Ale mrzí mě to, kdybych v brankovišti tolik netlačil a roztáhl hru na celé hřiště...
E: Hodgsone! Ale už! Pravidla, tým, okamžitě!!
H: Promiňte, vaše jasnosti, tak to uděláme na oko, paničky tu hru stejně nebudou znát, soupeře sestavíme ze služebnictva a chasníků ze sousedních vesnic. Ustrojíme se do jedné barvy, v parku postavíme brány ze špalků. Třeba v zámecké zahradě...
E: (nešťastně) Ale co budu dělat já? Vždyť se sotva trefím do míče! Pokaždé, když se napřáhnu, zdřevění mi noha.
H: Hmmm,… tak šoupneme vaši jasnost do brány, tam musí míč trefit vás.
E: Hodgsone! Hodgsone, kde jste!
(do pokoje napochoduje rozrušený princ Erich Thurn-Taxis)
H: Vaše blahorodí? Stalo se něco?
E: Jasnosti, Hodgsone, oslovujte mě jasnosti! Už se to naučte. Už nejsme v Anglii. Co se tu válíte, vstávejte krucinál!? Zítra přijedou slečinky od Kinských.
H: (lišácky se usmívá) Yes, Sir, gentlemanské přivítání, jak se patří; budu připraven. (Poté se zasní a zdá se, že Ericha vůbec nevnímá)
E: Jenže ony se jdou podívat, jak tu hraju fotbal! Pane bože, nemáme protihráče, teprve včera jsme poskládali tým, natož aby vůbec někdo chápal ta vaše nesmyslná pravidla. Co budeme dělat? (všimne si, že Hodgson kouká z okna a pitomě se usmívá, to ho rozčílí) Kam to koukáte? Na co teď myslíte?
H: (zase mu věnuje pozornost) Omlouvám se, pane, ale nedávno jsem potkal Marii, oh God, ta měla míče jak dva poločasy, skoro se nevešly na hřiště. To by koukala vaše jasnost. Jenže postavila sakra neprostupnou obranu, všechno mi kopla do autu, tak jsem to v poslední minutě zkusil zahrát na kapitána FK Loučeň…
E: S Marií? Hodgsone, vy jste idiot. Doufám, že jste se trefil do brány, protože já se teď kvůli vašim výstřelkům znemožním před celým dvorem!
H: Trefil, ale pak jsem dostal kopačkou do slabin. Uznávám, byl jsem v postavení mimo hru, ale za tohle se v Anglii dává na holou do zčervenání.
E: Hodgsone, soustřeďte se! Vždyť my nemáme ani proti komu hrát...
H: Ale mrzí mě to, kdybych v brankovišti tolik netlačil a roztáhl hru na celé hřiště...
E: Hodgsone! Ale už! Pravidla, tým, okamžitě!!
H: Promiňte, vaše jasnosti, tak to uděláme na oko, paničky tu hru stejně nebudou znát, soupeře sestavíme ze služebnictva a chasníků ze sousedních vesnic. Ustrojíme se do jedné barvy, v parku postavíme brány ze špalků. Třeba v zámecké zahradě...
E: (nešťastně) Ale co budu dělat já? Vždyť se sotva trefím do míče! Pokaždé, když se napřáhnu, zdřevění mi noha.
H: Hmmm,… tak šoupneme vaši jasnost do brány, tam musí míč trefit vás.
