Jana si oddechla. Kapustička, jak angličtinářce říkali, kvůli nevzhledné trvalé, ji právě pustila k maturitě.
„Jak si ta kráva může myslet, že si zapamatuju všechny manželky Jindřicha VIII.?!“ rozčilovala se ještě o přestávce. „Na západ se stejně nikdy nepodívám. Skončím přinejlepším, jako učitelka tělocviku. K čemu mi bude znalost anglické historie a schopnost rozlišovat mezi minulým a předpřítomným časem.“
Zmačkaný, počmáraný sešit hodila do tašky vedle gymnastického dresu. Musí ještě stihnout po škole trénink.
Maturitu jí dali. Přijímačky na FTVS zvládla, ale škola ji zklamala. Hodiny a hodiny v lavicích. Teorie a do toho atletika, kterou nikdy ráda neměla. Tělo jí bolelo, zaběhnutý čas byl špatný a zkoušku skoro neudělala. Snad to bude příští semestr lepší, až bude gymnastika. Kladina, bradla, přemety, to byl její svět.
Z pochmurné nálady podzimních plískanic ji probudily bouřlivé události, které se kolem ní přehnaly. Lepila plakátky, nosila trikoloru i na Václaváku byla, ale příliš se neangažovala, na to byla velký srab.
V prosinci s nadšením kývla na pozvánku, vydat se starou škodovkou do Vídně. Spolužák Petr ji pozval. Do auta se jich nacpalo pět a ve čtyři ráno vyrazili. Topení nefungovalo a ve frontě na hranicích popojížděli více jak dvě hodiny. Přesto to stálo za to. Nablyštěné a vánočně nazdobené výlohy. Vůně svařáku, cinkot zvonků na koňských povozech.
„Ahoj, já jsem John,“ usmál se na ni mladík u vchodu muzea. Líbil se jí, moc se jí líbil, ale vůbec mu nerozuměla. Zkoušel to německy, pak anglicky, ale pochopila jen jeho jméno. Vzal fixku a na čokoládu ve fialovém obalu cosi napsal. S rozpačitým výrazem ji Janě podal.
Že je John Angličan, který byl ve Vídni na brigádě, zjistila, až když obdržela odpověď´ na dopis, který za povzbuzování kamarádek a pomoci slovníku poslala.
Najednou jí nevadilo se po večerech trápit se slovíčky a podle gramatiky skládat věty.
V lednu přijel John do Prahy. Po týdnu stráveném převážně v parcích na Folimance, Grébovce, nebo ve Fučíkárně, Jana věděla, že chce odjet.
Doma vypuklo peklo.
„Zbláznila ses? Vůbec ho neznáš. Co tam budeš dělat? Ani jazyk pořádně neumíš.“
„Pořád jste mi říkali, že tady není žádná budoucnost. A nyní mi to nepřejete? Kde jinde se anglicky naučím?“
„To ale bylo před listopadem. Teď to bude jiné.“
Na Míráku kvetly magnolie, když odjela. Začátek byl zlý.
Johna milovala, ale přesto se jí stýskalo. Ukládala stranou libru za librou, aby se mohla po dvou letech vydat na cestu do Prahy.
Město se změnilo. V obchodech spousta nových výrobků v barevných obalech. Ceny letěly nahoru. Zákazníci sice s nadšením zkoumali barevné krabice, ale kroutili hlavou nad cenami.
Návštěvu rodiny spojila i s prvním třídním srazem.
„Kapustička taky přišla“, šeptala jí Mariana, spolužačka z gymplu.
„Ráda tě vidím, Jani. Co studium? Jak to jde na FTVS? Možná jednou budeme kolegyni, šla si na učitelství, viď?“
„ Já už tam nestuduju.“
„ To je škoda. A co děláš?“
„ Žiji v Británii. Pracuji zatím jako au pair, ale už brzy si zažádám si o pracovní povolení.“
Na výraz ve tváři Kapustičky Jana nikdy nezapomněla.
