Obyčejný polobůh
v hlíně na zemi
tu v troskách vstal.
-
Na jazyku... nic!
Hledí noci do tváře.
Až v té tmě uzře něco
víc... hle záře.
-
To světlo, hvězda jen?
Ta krásná hvězda mrkla
na něj z poza mraku.
Jak daleko je?
-
"Héj, Prší z toho mraku.
Za chvíli ti ji zakryje!"
On zeptá se vody
v jejím odraze.
-
V dešti za vodou beží.
Z krůpějí a potoků
po kolenách se řekou brodí,
hvězdu hledá v hledí.
-
Až proud po něm sáh.
Hvězda v odraze
než se ve vlnách rozpije,
on se vrhne k ní.
-
Polobůh v peřejích
hvězdin šat zčeří.
Pod ním se rozplyne,
v klíně jejím se mu svěří.
-
On se noří hlubinou.
Po prameni ji hladí.
Na dně se ho napije
a utonou spolu v Ohři.
-
Na hladině, na obloze
se věří, že
spoluvinou...
v jednom souhvězdí
