Na stropě blikala žárovka. Chomáče prachu se vznášely v mdlém světle.
Dopisy našla zapadlé mezi starými sešity a rozlámanými gramofonovými deskami. Sfoukla z nich prach. Jazyk, kterým byly napsané, neznala, ale okamžitě zatoužila zjistit, co se v nich píše.
Dopisy našla zapadlé mezi starými sešity a rozlámanými gramofonovými deskami. Sfoukla z nich prach. Jazyk, kterým byly napsané, neznala, ale okamžitě zatoužila zjistit, co se v nich píše.
Stěhování bylo náročné. Původně plánovala ve sklepě uskladnit pár krabic s věcmi, pro které neměla okamžité použití. Místo toho začala přehrabovat věci po předchozí obyvatelce.
„Byla to učitelka,“ dozvěděla se v agentuře, která jí byt pronajala.
Víc jí neřekli a Claire se neptala.
Prach ji dráždil, spustila se rýma a začala kýchat. Žárovka náhle zhasla a ve starých odpadních trubkách zavrzalo.
Měla sklepa právě tak dost. Sebrala dopisy, pár dalších knih a sešitů, které našla a vrátila se do bytu. Postavila na čaj a otevřela překladač v mobilu.
***
Moje holčičko,
když jsme včera spolu telefonovaly, zlobila ses, že jsem odjela. Nejsem tak sebevědomá, jak se ti zdá, i když se denně snažím ukáznit rozjívené děti ve škole.
„Byla to učitelka,“ dozvěděla se v agentuře, která jí byt pronajala.
Víc jí neřekli a Claire se neptala.
Prach ji dráždil, spustila se rýma a začala kýchat. Žárovka náhle zhasla a ve starých odpadních trubkách zavrzalo.
Měla sklepa právě tak dost. Sebrala dopisy, pár dalších knih a sešitů, které našla a vrátila se do bytu. Postavila na čaj a otevřela překladač v mobilu.
***
Moje holčičko,
když jsme včera spolu telefonovaly, zlobila ses, že jsem odjela. Nejsem tak sebevědomá, jak se ti zdá, i když se denně snažím ukáznit rozjívené děti ve škole.
Byla jsem moc nervózní, když jsem poprvé jela svým modrým autíčkem. Snad je to věkem, že si představuji, co vše by se mohlo stát. Představa, že sama ujedu 140 mil, byla šílená sama o sobě. To, že se budu muset taky vrátit, bylo nepředstavitelné. Pokoušela jsem se na to nemyslet.
Natankovat benzín jsem již zvládala. Dojet k pumpě, ne moc daleko od stojanu, ale ani ne moc blízko. Vystoupit, vzít správnou pistoli a nenechat se vystresovat frontou za sebou. V klidu dojít zaplatit, nastartovat a odjet.
„Hlavně nesmím řešit, co si myslí ostatní,“ připomínala jsem si.
KDY???? Časově divné? Už jsem jako čtenář na cestě.
Ozvala se mi záda, jako vždy, když jsem byla ve stresu.
Nemohla jsem se pohnout. Sbalit si kufřík a dostat se k autu, znamenalo velké sebezapření a spoustu slz. Prášky na bolest jsem měla u sebe stále, ale víš, že jsem po nich otupělá.
Ráno v pět poté, co jsem spolkla tramadol, i otevření nádrže byl problém.
Ráno v pět poté, co jsem spolkla tramadol, i otevření nádrže byl problém.
Muž v jaguáru, zřejmě trpící nespavostí, kterého jsem žádala o pomoc, vypadal, že se mě bojí. Cizinka, svítá... a nikde nikdo. Nakonec pomohl.
Doufala jsem, že brzy ráno nikdo nepojede. M4 byla plná ženoucích se světel. Všichni se řítili na Londýn. Blízko sjezdu u Newbury byla na dálnici krev. Ovce se rozhodly přejít několikaproudou vozovku a auta je nemilosrdně rozjezdila na kaši. Příšerné. Jet o chvíli dřív, připletly by se mi do cesty. Z pouhé představy mi bylo zle.
Aby toho nebylo málo, málem jsem se vybourala.
Koutkem oka jsem zahlédla pohyb. Mé ruce a nohy reagovali rychleji, než jsem si vůbec stačila uvědomit, co se děje. Prudce jsem otočila volantem. Prý je to nejhorší reakce vůbec. Naštěstí jsem auto nestrhla moc a po straně bylo místo. Hloupá liška, která měla tak jako já, víc štěstí než rozumu, se rozhodla přeběhnout dálnici.
Nic se nestalo, ale klepala jsem se další desítky kilometrů. Hlavou mi letělo, co vše se mohlo stát. Auto za mnou nemuselo dobrzdit. Svodidla mohla být blíže. Liška mohla běžet pomaleji.
Opustila jsem hlavní tah na Londýn a minula ceduli Hampshire. Měla jsem pocit, jako bych se vracela domů.
Nevím, zda tam patřím, ale rozhodně nepatřím do krajiny ovcí, nekonečných ohrad a léta bez slunce.
Opustila jsem hlavní tah na Londýn a minula ceduli Hampshire. Měla jsem pocit, jako bych se vracela domů.
Nevím, zda tam patřím, ale rozhodně nepatřím do krajiny ovcí, nekonečných ohrad a léta bez slunce.
Když jsem zastavila na promenádě a nadechla se vůně soli smíšené s pachem chaluh, věděla jsem, že jsem to dokázala. Zvítězila jsem sama nad sebou a tohle vítězství mi již nikdo nevezme.
Pokus se prosím pochopit, co pro mne ta cesta, a nejen ona, znamenala.
Mám tě ráda. Ozvi se.
Mamka
Editace:
"Předchozí majitelé nebo nájemníci zde nechali vše..."
Je to zbytečně podrobné, protože to neúčelně může u čtenáře podněcovat zvědavost, proč uvádíš majitele i nájemníky. Přijde mi jednodušší napsat:
"Předchozí obyvatelé zde nechali vše..."
Nejsem tak sebevědomá, jak se ti zdá, i když se denně snažím ukáznit rozvíjené děti ve škole.
Ráno v pět, poté, co jsem spolkla tramadol, mi činilo potíž i otevřít nádrž. i otevření nádrže byl problém.
