Na školním výletě - napsala Magdaléna Rendlová

Vždy byla velmi vzorná. Třídní premiantka. Zásadně jedničkář. Nebylo to však kvůli ní, ale kvůli rodičům. Vlastně jí tento nátlak způsoboval mnoho stresu a smutku. Nikdy se necítila být úplně sama sebou a nevěděla,jaké to je se prostě a jednoduše bavit. Kamarádku měla pouze jednu a i s ní se vídala tak jednou do měsíce. Ve škole se nebavila s nikým.

Proto pochopíte její překvapení, když k ní do pokoje na školním výletě přiklopýtaly dvě holky od ní ze třídy. Věděla sice jejich jména, ale tím to tak končilo.

Vivat komfortní zóna - napsala Lucie Strechová

Vystupte ze své komfortní zóny. Vystupte ze své komfortní zóny. Myslím, že tak jako já, i mnozí další slýchávají tohle dnes už otravné heslo až příliš často. Víte, já už od mala nemám ráda letadla. Vlastně je docela nenávidím. Upřímně a z hloubky svého srdce. Už jen to pomyšlení na to, že se něco tak obludného a těžkého vznese do nebes a vy jste v kilometrových výšinách, oddáni napospas bůhvíkomu, zvanému pilot, a jakési pofidérní víře v údajnou gravitaci, je pro mě děsivé a naprosto tragické.

Jako člověk věnující se výstavám a eventům konajícím se po celém světě se ale bohužel s letadly potkávám hodně. Na můj vkus až příliš. Nikdy nezapomenu na to, když jsem před 13 lety, plná nadšení, nastoupila do výstavářské firmy a oni mi s radostí jim vlastní oznámili, že moje první služební cesta bude – kam jinam než do Austrálie. Koneckonců, máme ji přece hned za rohem. Jenom asi 22 hodin čistého času v luftu. No stress.