7:35 – Odklízíme prasklou desku do rohu, je těžká. Nejspíš to bude přece jen žula. Nina přísáhá, že nic neudělala, že se stolku ani nedotkla. Uklidňuju Ninu, že jí věřím. Andrej zjišťuje, že stolek stál jen na třech nohách, čtvrtá tam byla jen tak nafixlovaná. Prasknutí bylo tedy jen otázkou času. Venku zuřivě troubí taxikář.
7:36 – Andrej volá z okna na taxikáře, že už jdeme. Taxikář zuřivě troubí dál. Andrej dodává, že mu dáme velké dýško. Taxikář přestává troubit.
7:40 – Andrej volá z taxíku tchyni, že stolek je kaput. Tchyně vehementně popírá, že by vůbec něco tušila o existenci nějakého stolku v obyváku bukurešťského bytu. Vydedukujeme, že popírá existenci stolku, protože dobře věděla, že už má jednu nohu ulomenou a nejspíš ji tam nafixlovala sama. Ono se to nějak… Andrej získává taktickou výhodu. Z omluvného tónu přechází do dramatického líčení, kdyby ta deska spadla jen o milimetr vedle, měli bychom teď dítko bez nohy. Tchyně uznává, že ano, je to totiž žula a ta je těžká a ona sama, když... Tchyně se zarazí. Andrej vítězoslavně mlčí.
7:41 – Konec pomlky v hovoru. Tchyně říká, že by nejradši jela do Sibiu s námi, v Transylvánii už dlouho nebyla. A teď stejně nefunguje katastr nemovitostí, takže nemá ve své notářské kanceláři moc práce. Když o tom tak přemýšlí, možná se za námi rozjede hned zítra. Andrej se zarazí. Tchyně vítězoslavně mlčí. Nina a já koulíme očima. Andrej doporučí tchyni jet radši k moři. Tchyně debatu uzavře tím, že je nakonec dobře, že ta žulová deska praskla, alespoň se tím z bytu vyhnaly špatné energie.
8:00 – Gara de Nord, holubi, lidi, psi, holubi. Hodně holubů. Kupujeme proviant. Nina nechce vodu, ale malinovou limonádu. Všichni tři chceme čokoládové preclíky.
8:05 - Andrej ze svého pobytu v Anglii dobře ví, kam vede privatizace železnic, a tak jedeme se státními drahami. Vlak nemá zpoždění jako minule, kdy jsme čekali dvě hodiny. Vyjádřím naději, že v něm bude i funkční klimatizace, a ne jako předminule, kdy jsem nakonec byla vděčná za vějíř, který jsem si v záchvatu marnotratnosti koupila od cikánky na peronu. A taky, že budou fungovat záchody, a ne jako předpředminule, když jsme jeli z dunajské delty osm hodin a všechny záchody byly mimo provoz.
8:10 – Nastupujeme do vlaku. Nemůžeme najít číslo našeho vagónu. Andrej říká, že to nevadí, že nejdůležitější je nastoupit. Protože kdo v rumunském vlaku nenastoupí včas, ten nejede. Správný vagón najdeme později. Nastoupit včas není jednoduché. Za ta léta se v rumunských tlačenicích už vyznám, opouštím tedy na chvíli civilizační normy a deru se s Ninou ke stupátku.
8:12 – 8:22 – Procházíme vlakem sem a tam a stále nemůžeme najít svůj vagón. Vlak se mezitím rozjel. Nějaká paní nám vysvětluje, že vagóny se v Bukurešti přečíslovaly. Čísla vagónů jsou ale viditelná jen zvenku. Nina se bojí přelezů mezi vagóny, mně se zachytává široká sukně o opěradla sedadel. V duchu si myslím, že to bude zábavné, až o tom budu psát. Nahlas řeknu „Do prdele!“ Když už potřetí procházíme vagónem s dětmi z dětského tábora, vesele nás zdraví jako staré známé a nabízí nám brambůrky.
8:23 – Andrej Ninu a mě zanechává v jednom z vagónů a vydává se hledat průvodčí, aby nám poradila, kde je náš vagón.
8:25 – Andrej zmizel. Objevila se průvodčí. Jízdenky jsou u Andreje.
8:25 – 8:30 – Debata s průvodčí, ona na mě lámanou angličtinou, já na ni lámanou rumunštinou.
8:31 – Vyhrávám debatu s průvodčí argumentačním faulem: za všechno může manžel! Jízdenky má, dokonce první třídu, ale je fuč. Hledá totiž vagón číslo tři, který, zdá se, neexistuje. Argument manželem v rumunské post-patriarchální společnosti vždycky funguje. Buď je problém natolik složitý, že ho méněcenná bytost, tedy žena, nemůže vyřešit, nebo je problém pánem tvorstva přímo způsoben, a pak bezbranná květinka, tedy žena, nemůže být hnána k odpovědnosti. Průvodčí kapituluje a nasměruje mě do vagónu číslo tři, který, jak dotčeně podotkne, samozřejmě existuje, jen na druhém konci vlaku.
8:32 – 8:42 – Procházíme s Ninou na druhý konec vlaku. Mně se zachytává široká sukně o opěradla, Nina se bojí přelezů mezi vagóny. Zhruba v půlce cesty, ve vagónu s dětmi z letního tábora, se znovu shledáváme s Andrejem, který se nás vydal hledat opačným směrem. Je to setkání dojemné jako při výměně špionů na berlínském Glienickém mostě za studené války. Celý vagón sice netleská, ale mohl by.
8:50 – Usedáme na svá místa ve vagónu první třídy rumunských drah. Klimatizace funguje. Záchody jsou otevřené. Já chci pozorovat majestátní panoramata hor. Andrej konstatuje, že od té doby, co tu byl sám jako malé dítko na letním táboře, se ta krajina hodně změnila, skoro by to tu nepoznal. Nina chce napít malinovky.
8:51 – Zjišťuju, že malinovka vytekla do kabelky. Vytahuju narůžovělé pasy a opatrně rozlepuju jednotlivé stránky. Kindle mi hlásí, že detekoval vlhkost a přístroj je v ohrožení. Ve sluchátkách to žbluňká. Mobil, zdá se, přežil. Kabelka je ulepená a jsou na ní mapy malinového kontinentu. Andrej mě utěšuje, že kabelek mám hodně. Kabelek mám hodně, ale Yves Saint Laurent mám jen jednu.
9:01 – Přichází průvodčí, teď už naše stará známá. Důležitě ukazuju na manžela, že skutečně máme lístky. Jedeme do Sibiu. Manžel tam bude učit na letní univerzitě. Česky je to Sibiň, latinsky Cibinium, maďarsky Nagyszeben a německy Hermannstadt, poučuju Ninu.
9:02 – Průvodčí nás se špatně skrývaným zadostiučiněním informuje, že jsme sice ve správném vagónu, ale ve špatném vlaku. Tenhle vlak nejede do Sibiu, ale do Brašova. Andrej říká, že to přeci bylo nástupiště 8, průvodčí kontruje, že vlak do Sibiu odjížděl z nástupiště 8b, zatímco vlak do Brašova z nástupiště 8a.
9:05 – Doplácíme rozdíl za jízdenky. Průvodčí nám popřeje šťastnou cestu. Poučuju Ninu, že Sibiu i Brašov jsou obě města v Transylvánii, česky Sedmihradsku. Brašov je možná ještě hezčí než Sibiu. Andrej volá organizátorům letní univerzity v Sibiu, že ho skolila chřipka a bohužel nemůže dorazit. Já hledám ten nejlepší hotel v Brašově, co hotel, můžeme bydlet i ve středověké věži, co ve věži, budeme bydlet na zámku! Nina radostně poznamená, že kdyby se za námi tchyně přece jen chtěla vydat do Sibiu, tak nás tam nenajde. Měla nakonec pravdu o tom prasklém stolku, vyhnal všechny špatné energie. Bude to pěkný výlet.
