Na školním výletě - napsala Magdaléna Rendlová

Vždy byla velmi vzorná. Třídní premiantka. Zásadně jedničkář. Nebylo to však kvůli ní, ale kvůli rodičům. Vlastně jí tento nátlak způsoboval mnoho stresu a smutku. Nikdy se necítila být úplně sama sebou a nevěděla,jaké to je se prostě a jednoduše bavit. Kamarádku měla pouze jednu a i s ní se vídala tak jednou do měsíce. Ve škole se nebavila s nikým.

Proto pochopíte její překvapení, když k ní do pokoje na školním výletě přiklopýtaly dvě holky od ní ze třídy. Věděla sice jejich jména, ale tím to tak končilo.

POD JEJÍM OKNEM - napsal Zdeněk Hart

Stál ve tmě, v dešti, pod jejím oknem a věděl, že to musí udělat. Že to musí udělat právě dnes. Kapky bubnovaly do kapuce a do listí nad jeho hlavou. Stál po kotníky v blátě a čekal na chvíli, kdy ji zahlédne. Dům byl tichý, jen z horního patra probleskovalo tlumené světlo. 

Byla tam.
Zvedl hlavu. Ve světle za záclonou se objevila její silueta. Na chvíli se zastavila, pak sáhla po telefonu. Možná volala policii. Možná někomu jinému. 

Čas se krátil. Věděl, že nemůže čekat.
Přešel ke dveřím a zaklepal. 

„Kdo je tam?“ ozvalo se zevnitř.
„Ten, koho určitě nečekáš,“ odpověděl tiše.
Zámek cvakl. Dveře se pootevřely. 

Stačila vteřina - pak obrovské překvapení, výkřik a pevný stisk.

Den D - napsal Honza Smrčka

Je večer.
Slunce se schovalo za obzor. Měl jsem možnost dopřát si ten luxus a vidět, jak se schovalo v oceánu. Den D. Vylodění v Normandii.

Budou to jatka a já jejich součástí. A vůbec nevím proč. Vlastně včera jsem to věděl, ale teď vím jen to, že jsem ještě živý, jsem ve Francii a je chvilku klid. Z hlavy se mi vypařilo úplně všechno. My i oni potřebujeme vyměnit spodní prádlo. Za chvíli to začne nanovo. Možná později. Prosím aspoň o pár minut klidu.

Pirát silnic - napsal Jiří Wilson Němec

„A teď ti, vole, ukážu, jak s těma zasranejma omezeníma vyjebu,“ nadšeně hlaholil Tom Osman a sebevědomě se usmíval na Rudu Fáberu, který se křečovitě držel madla u sedadla spolujezdce a litoval, že se nechal k téhle šílené vyjížďce zlákat, ferrari neferrari.
„Přes obec je přece padesátka a pokud vím, tak tady kus před školou je dokonce třicítka. Tak, prosim tě, zpomal!“ marně nabádal Ruda.
„Já přes obce jezdím zásadně zrychlenou padesátkou. Mě žádná cedule omezovat nebude. To si tohle fáro nezaslouží,“ halekal Tom během průjezdu Dolním Bohuňovem.

Chata staré dámy - napsal Marek Bucko

Jak zákaz odbočení doleva?! Ve středu se tam ještě smělo!!! Tady a zácpa?! Sakra, málem jsem do toho vlítnul! Když jsem vyjížděl z práce, měl jsem benzínu, že bych ještě dojel na naší chatu ke Kolínu a zpátky. Nojo, jenže po hodině a půl v tý zácpě… Srny, co se pásly vpravo na jednom z mála polí, který není stavbou rozrytý, odcházejí. Asi někam do roští odpočívat. I na tom málu, co se dá teď v lednu spást, se stihly přežrat dřív, než jsem ujel necelý dva kilometry. 

Kudy mě to vůbec táhne? Pitomá navigace. Hrozný prdele.

V srdci Ťan-Šanu mezi nebem a peklem - napsala Kamila Sochová

Kyrgyzstán, pohoří Ťan-Šan, pod sedlem Ťuz, 

3 900 m. n. m. Je šest hodin ráno, teplota sotva na nule, od pusy s každým vydechnutím stoupá obláček páry. Otevírám oči a ve slabém denním světle vidím, že stan je omrzlý i zevnitř, kapičky rosy přes noc vytvořily malé perličky, které lze jen stěží nehty odloupnout. Honza ještě v klidu oddechuje. Ani nevím, jestli jsem víc spala, nebo bděla, každopádně vím, že to bude náročný den, a to ještě netuším, co vše nás čeká. 

Škratka - napsala Alena Janková

"Vždycky zavírejte všechny dveře. A dávejte si bacha, je to pěkná potvora," prohlásil strejda, když nám s bráchou předával klíče od svého bytu. Chystal se na pár dní pryč, a na nás spadlo hlídání jeho kočky Škratky. Doteď jsme ani netušili, že nějakou má. Když jsem se ho zeptala, proč to zvláštní jméno, jen se zasmál a řekl, že to uvidíme.
Byt byl uklizený, bílý a až podezřele tichý.
Uplynulo už pár hodin a kočka stále nikde. Prohledali jsme všechny prostory, kam by se mohla schovat a dohnalo nás to k úvahám, jestli si z nás strejda jen nevystřelil.
„No tak jí prostě dáme jídlo do misky a půjdeme ven, ne?“ Navrhnul brácha.
Došel do spižírny, vytáhl z ní konzervu se žrádlem a otevřel ji. Prošel kolem dveří a vtom na něj odněkud zeshora skočila. 

Není poklad jako poklad - napsala Zdena Součková

„Nevím, co máš proti Kostelci, proč bysme nemohli zůstat tady?" Tomáš už mi fakt leze na nervy. Už třetí den jsme na výletě a pokaždé musí být po jeho. Naštěstí dneska řídím já, aspoň to jsem si vymohla. Takže přes Tomovy protesty parkuju u pivovaru, je tady zrovna ubytování. A hned můžeme na prohlídku zámku. Tomáš je uraženej, ale jen ať vidí, že se mnou nebude vorat! To nám ten psycholog poradil pěknou blbost, vejlet! Stejně se rozvedu, protože s takovým paličákem se prostě žít nedá. A navíc, když on tvrdí totéž o mně. Taková blbost!

„Vidíš, ještě že jsem si ten zámek prosadila. Teď najdeme poklad a jsme za vodou."
U večeře v pivovaru už se kupodivu zase smějeme oba, jako by vidina pokladu zahnala všechny naše veledůležité spory.