POD JEJÍM OKNEM - napsal Zdeněk Hart

Stál ve tmě, v dešti, pod jejím oknem a věděl, že to musí udělat. Že to musí udělat právě dnes. Kapky bubnovaly do kapuce a do listí nad jeho hlavou. Stál po kotníky v blátě a čekal na chvíli, kdy ji zahlédne. Dům byl tichý, jen z horního patra probleskovalo tlumené světlo. 

Byla tam.
Zvedl hlavu. Ve světle za záclonou se objevila její silueta. Na chvíli se zastavila, pak sáhla po telefonu. Možná volala policii. Možná někomu jinému. 

Čas se krátil. Věděl, že nemůže čekat.
Přešel ke dveřím a zaklepal. 

„Kdo je tam?“ ozvalo se zevnitř.
„Ten, koho určitě nečekáš,“ odpověděl tiše.
Zámek cvakl. Dveře se pootevřely. 

Stačila vteřina - pak obrovské překvapení, výkřik a pevný stisk.

Klapnutí dveří - napsala Jitka Sova

Své tchýni neřeknu vduchu jinak, než bába. Pořádně si na ní smlsnu. Už se nemůžu dočkat. Je roztomilé, jak si vždycky naběhne. A já jí pak s chutí podtrhnu nohy. Nevím, jak moc umím mít někoho ráda. Ale nenávidět určitě umím. Umím být záludná a nevypočitatelná a vychutnat si zmatek, zlost a ponížení toho druhého. Ano, jsem přímo nevypíčitatelná, haha.
“To je skvělé, Radko, už jsem si zařídila u šéfa volno, jak jsme se dohodly! Moc se na výlet s Moničkou těším!” říká mi tchýně.

Vloupání - napsal Marek Bucko

Duc. „Ne!“ Buch, duc. „Už.“
Sklo povolilo. Cihla obalená bundou vykonala své. „Křřáp, třesk!“
Sklo proti plánu spadlo dovnitř a roztříštilo se na podlaze s patřičnou zvukovou kulisou.
„Sakra!“ zaklel jsem pološeptem. „No jo, zloději to nemají lehký,“ pomyslel jsem si.
„Nádhernej starej přepychovej barák, anglický typ, jen pálené cihly, porostlé břečťanem. Tři patra, sklepy a novější bazén. Kde začít? Budu to asi muset prohledat celý. Taková ratejna… Údajně by tu měl bydlet sám. No, nakonec asi proto tu jsem.

Nesmělý nápadník - napsala Nataša Richterová

„Mami, vždyť si tu byla včera,“ zakoulím očima, když mě máma žádá, abych počkala před drogerií.

„No a co? Byla jsem tu i předevčírem, ale zapomněla jsem na šampón.“
Hmm, takhle jsi tady byla třikrát také minulý týden a předminulý taky. Proto raději na nákupy už budu chodit s tebou. 

Nějak se mi to nelíbí, pomyslím si, ale řeknu: „Tak jo, já ti zatím skočím do lékárny pro ginkgo na paměť.“
„Nesmysl!“ odsekne matka. „Paměť mám dobrou, prostě chvilku počkej.“ A odběhne. 

Ukradená láska - napsal Marek Bucko

Ťuk, ťuk!„ Šéf klepe na dveře. Na naše prosklený dveře. Vedle něj stojí týpek, trochu vypadá jako Jack Nicholson a stejně se i usmívá. Ale spíš jako JOKER, ne jako všichni ti sympaťáci, co hrál…“ Popisuji dění kolegovi, který je za rohem v odpočinkovém koutku naší kanceláře, ale poslední slovo už polykám, protože šéf vchází dovnitř.
„Zdravím vás, pánové obchodníci! Vedu vám posilu! Tady pan Petr Hrkal se bude ode dneška zacvičovat na pozici Account Manager!