"Tak co na tu Odysseu říkáš? Čekám na zprávu!"
Béčko:
"No, bohužel horší, než jsem čekala... po tvém nadšení. Že chlapi neví, co chtĕjí, to víme. A že ničení přichází ruku v ruce s krásou, láskou, vĕrností, štěstím, to taky."
Béčko si vzpomene na Goetha, když při své první cestĕ do Itálie navštívil ve Veronĕ operu. Kein neuer Gedanke, žádná nová myšlenka, napsal si do deníku. Tak to je přesný.
"Nolan všechno sice naznačil, ale tak nĕjak nic nedovedl konsekventnĕ do konce, a to mám Damona a Hathaway fakt ráda, a i na Batmana jsme s Tomem občas koukali. Možná trochu příliš stará látka na to, aby zůstal vĕrný svému obvyklému humanistickému sdĕlení...?"
Display se zamračí.
"No, bohužel horší, než jsem čekala... po tvém nadšení. Že chlapi neví, co chtĕjí, to víme. A že ničení přichází ruku v ruce s krásou, láskou, vĕrností, štěstím, to taky."
Béčko si vzpomene na Goetha, když při své první cestĕ do Itálie navštívil ve Veronĕ operu. Kein neuer Gedanke, žádná nová myšlenka, napsal si do deníku. Tak to je přesný.
"Nolan všechno sice naznačil, ale tak nĕjak nic nedovedl konsekventnĕ do konce, a to mám Damona a Hathaway fakt ráda, a i na Batmana jsme s Tomem občas koukali. Možná trochu příliš stará látka na to, aby zůstal vĕrný svému obvyklému humanistickému sdĕlení...?"
Display se zamračí.
Napĕtí bĕží tisíc kilometrů přes Alpské vršky. Musí Áčku napsat nĕco milého.
"Ta scéna s delfíny byla krásná. I když ji prý neplánovali."
Béčko váhá, jestli otevřít Tomovy komentáře. Žádná ňadra, absolutně nic nesedí, všechno šedé, humor anglosaský takže nulový, ostrovy jak nĕkde na Balatonu, a ti oplechovaní rytíři á la Star Trek mezi břízkami prostĕ smĕšní.
Pro Béčko jsou břízky jednoduše Rusko, ale to je Tomovi moc plakativní.
Radĕji bez nĕj, zpátky k osobní zpovĕdi.
"Na starém Řecku miluju prostě Filemona a Baucis, Narcise atd., to velké hledání mezi vlnami samozřejmě míň... Ale uznávám, že moři se dá propadnout, my jsme to taky zažili, když jsem mĕla ten můj sabbatical a plachtili jsme z ostrova na ostrov. Člověk nemá nikdy dost a vždycky doufá, že za horizontem to bude ještĕ hezčí a nĕjak jiné... A vĕtšinou to pak tak není... Jen človĕk je nekonečnĕ zajímavý, to Ty víš jako učitelka stejnĕ nejlíp."
Áčko mlčí. Béčko doufá, že jenom vaří a nenaštvalo se.
Po 2 hodinách :
Áčko :
"Souhlasím s Tebou, že bez mužů by bylo míň válek a míň honu po moci."
To si ale vůbec nemyslím, vztekne se Béčko. Co blbne, to jsem přece vůbec nenapsala. Stačí se kouknout na každý učitelský sbor, mezi ty zmije.
Áčko:
"Jasnĕ že tam máš ten Hollywood a ženský přivádĕjí chlapy o rozum, pokud teda nĕjaký mají."
Béčko v duchu : Nonono, tohle od Tebe? Čtyřicet let šťastnĕ vdané ?
Áčko :
"Ale přesto: Ta historie je tak univerzální s jejími propady a emocionálními zlomy, sebedůvĕrou a vírou ve vyšší moc, s léčkami... Tahle story mĕ fascinuje vždycky znovu, i když se dnes ptám, jak jsem v 11ti letech všechnu tu hrůzu a brutalitu války mohla vůbec vnímat ? My jsme mĕli řeckou mytologii jako samostatný předmĕt. Újmu na zdraví mi to ale nezanechalo."
Béčko cítí, jak ji Áčko lituje. Že nemá školy. Že možná to celé vůbec nechápe.
Ale určitĕ bude chtít nĕkde navázat, je to stará kámoška.
Áčko neboli stará kámoška :
"Krásný, Tvoje úvahy o touze po moři. I když Odysseus si přece moře nevybral dobrovolnĕ, ale doufal, že ho dopraví k jeho milované Penelope."
Béčko myslí na Hathaways pobavený výraz v jednom koutku pusy, když ji Odysseus v posteli už dopředu přemlouvá, aby se rozhodně znovu vdala, kdyby se... náhodou... dlouho... nevracel...
Znovu ji namíchne vzpomínka na Damonovo: "My to vezmeme jinudy", zatímco mu Agammemnon s jeho vikinskými drakouny mizí u ruiny Tróje před nosem, tou nejkratší cestou domů.
Chtĕl si užít, potvora. Alespoň tak to hrál.
Áčko:
"Ta scéna s tĕmi svázanými zbylými prkny, jak se odevzdanĕ a s nadějí vydá na otevřené moře, to mi dalo."
Béčku se tehdy Damon zdál po té Kalypso spíš pořád ještĕ trochu high.
Áčko:
"To by se to s Tebou diskutovalo ! Já jsem ale hlavnĕ moc ráda, že je teď po tom filmu Odyssea zase v hlavách a v srdcích x lidí tak aktuální, i s tím poselstvím, že válka nemůže být nikdy řešením !"
Béčko odloží mobil. Války. Kde ?
Pořád se ještě diví, že se v tom filmu Damon za tou Penelope vůbec vrátil. Vypadal celou dobu tak ... vlažnĕ. Jenom když mu pískaly ty Sirény, vypadal orgiasticky šťastnĕ. A když ho nad mrtvým psíkem poznal jeho synátor. S radostí.
Ovšem druhého synka nebo jednoho z dalších nechal přece u Kirke. A ten ho jednou zabije, omylem, jak to mají bohové rádi.
Mnĕ tam ti bohové chybĕli, vzdychne si Béčko a ve vzpomínce se jí vynoří Áčko, jak se vypravuje se čtyřmi ratolestmi v nedĕli do kostela.
Proto to bylo celé tak nĕjak vyšinuté. Bez bohů.
Prý trauma. Čekal za tĕmi branami Tróje, že se budou podepisovat nĕjaké papíry ??
Když byla malá a četla to, vždycky se jí líbilo, že do války nechtĕl. A pak se jí už vůbec nelíbilo, že nĕjak nechtĕl domů a ona musí všechny ty potvory číst.
Ale zase se jí líbilo, že na nĕj ta jeho čekala.
Ta Hathaway čekala tak nĕjak... v podstatě ukojenĕ. Vesele.
Byla by taky schopná čekat ? Zásadní otázka.
Béčko se čertí.
Takovej slabej film, a furt na to musí myslet.
Večer :
Béčko pošle Áčku Smajlíka.
"Ta scéna s delfíny byla krásná. I když ji prý neplánovali."
Béčko váhá, jestli otevřít Tomovy komentáře. Žádná ňadra, absolutně nic nesedí, všechno šedé, humor anglosaský takže nulový, ostrovy jak nĕkde na Balatonu, a ti oplechovaní rytíři á la Star Trek mezi břízkami prostĕ smĕšní.
Pro Béčko jsou břízky jednoduše Rusko, ale to je Tomovi moc plakativní.
Radĕji bez nĕj, zpátky k osobní zpovĕdi.
"Na starém Řecku miluju prostě Filemona a Baucis, Narcise atd., to velké hledání mezi vlnami samozřejmě míň... Ale uznávám, že moři se dá propadnout, my jsme to taky zažili, když jsem mĕla ten můj sabbatical a plachtili jsme z ostrova na ostrov. Člověk nemá nikdy dost a vždycky doufá, že za horizontem to bude ještĕ hezčí a nĕjak jiné... A vĕtšinou to pak tak není... Jen človĕk je nekonečnĕ zajímavý, to Ty víš jako učitelka stejnĕ nejlíp."
Áčko mlčí. Béčko doufá, že jenom vaří a nenaštvalo se.
Po 2 hodinách :
Áčko :
"Souhlasím s Tebou, že bez mužů by bylo míň válek a míň honu po moci."
To si ale vůbec nemyslím, vztekne se Béčko. Co blbne, to jsem přece vůbec nenapsala. Stačí se kouknout na každý učitelský sbor, mezi ty zmije.
Áčko:
"Jasnĕ že tam máš ten Hollywood a ženský přivádĕjí chlapy o rozum, pokud teda nĕjaký mají."
Béčko v duchu : Nonono, tohle od Tebe? Čtyřicet let šťastnĕ vdané ?
Áčko :
"Ale přesto: Ta historie je tak univerzální s jejími propady a emocionálními zlomy, sebedůvĕrou a vírou ve vyšší moc, s léčkami... Tahle story mĕ fascinuje vždycky znovu, i když se dnes ptám, jak jsem v 11ti letech všechnu tu hrůzu a brutalitu války mohla vůbec vnímat ? My jsme mĕli řeckou mytologii jako samostatný předmĕt. Újmu na zdraví mi to ale nezanechalo."
Béčko cítí, jak ji Áčko lituje. Že nemá školy. Že možná to celé vůbec nechápe.
Ale určitĕ bude chtít nĕkde navázat, je to stará kámoška.
Áčko neboli stará kámoška :
"Krásný, Tvoje úvahy o touze po moři. I když Odysseus si přece moře nevybral dobrovolnĕ, ale doufal, že ho dopraví k jeho milované Penelope."
Béčko myslí na Hathaways pobavený výraz v jednom koutku pusy, když ji Odysseus v posteli už dopředu přemlouvá, aby se rozhodně znovu vdala, kdyby se... náhodou... dlouho... nevracel...
Znovu ji namíchne vzpomínka na Damonovo: "My to vezmeme jinudy", zatímco mu Agammemnon s jeho vikinskými drakouny mizí u ruiny Tróje před nosem, tou nejkratší cestou domů.
Chtĕl si užít, potvora. Alespoň tak to hrál.
Áčko:
"Ta scéna s tĕmi svázanými zbylými prkny, jak se odevzdanĕ a s nadějí vydá na otevřené moře, to mi dalo."
Béčku se tehdy Damon zdál po té Kalypso spíš pořád ještĕ trochu high.
Áčko:
"To by se to s Tebou diskutovalo ! Já jsem ale hlavnĕ moc ráda, že je teď po tom filmu Odyssea zase v hlavách a v srdcích x lidí tak aktuální, i s tím poselstvím, že válka nemůže být nikdy řešením !"
Béčko odloží mobil. Války. Kde ?
Pořád se ještě diví, že se v tom filmu Damon za tou Penelope vůbec vrátil. Vypadal celou dobu tak ... vlažnĕ. Jenom když mu pískaly ty Sirény, vypadal orgiasticky šťastnĕ. A když ho nad mrtvým psíkem poznal jeho synátor. S radostí.
Ovšem druhého synka nebo jednoho z dalších nechal přece u Kirke. A ten ho jednou zabije, omylem, jak to mají bohové rádi.
Mnĕ tam ti bohové chybĕli, vzdychne si Béčko a ve vzpomínce se jí vynoří Áčko, jak se vypravuje se čtyřmi ratolestmi v nedĕli do kostela.
Proto to bylo celé tak nĕjak vyšinuté. Bez bohů.
Prý trauma. Čekal za tĕmi branami Tróje, že se budou podepisovat nĕjaké papíry ??
Když byla malá a četla to, vždycky se jí líbilo, že do války nechtĕl. A pak se jí už vůbec nelíbilo, že nĕjak nechtĕl domů a ona musí všechny ty potvory číst.
Ale zase se jí líbilo, že na nĕj ta jeho čekala.
Ta Hathaway čekala tak nĕjak... v podstatě ukojenĕ. Vesele.
Byla by taky schopná čekat ? Zásadní otázka.
Béčko se čertí.
Takovej slabej film, a furt na to musí myslet.
Večer :
Béčko pošle Áčku Smajlíka.
