POD JEJÍM OKNEM - napsal Zdeněk Hart

Stál ve tmě, v dešti, pod jejím oknem a věděl, že to musí udělat. Že to musí udělat právě dnes. Kapky bubnovaly do kapuce a do listí nad jeho hlavou. Stál po kotníky v blátě a čekal na chvíli, kdy ji zahlédne. Dům byl tichý, jen z horního patra probleskovalo tlumené světlo. 

Byla tam.
Zvedl hlavu. Ve světle za záclonou se objevila její silueta. Na chvíli se zastavila, pak sáhla po telefonu. Možná volala policii. Možná někomu jinému. 

Čas se krátil. Věděl, že nemůže čekat.
Přešel ke dveřím a zaklepal. 

„Kdo je tam?“ ozvalo se zevnitř.
„Ten, koho určitě nečekáš,“ odpověděl tiše.
Zámek cvakl. Dveře se pootevřely. 

Stačila vteřina - pak obrovské překvapení, výkřik a pevný stisk.

Přání pro Danu k narozeninám - napsal Wilson

Milá Dano,
čas letí jako vítr z hor
a převrací stránky naší knihy
stále rychleji.

Než se člověk smíří s číslem,
které se nám směje z aktuální stránky,
už se hlásí další.

Naší knize je úplně jedno
jak rychle ji chceme číst, na chvíli
zavřít, zpomalit.

Přeji Ti, abys ve čtení té své
byla v polovině, a aby se Ti dobře četla.
A abys ji četla ráda.

K narozeninám vše nejlepší, lásku, zdraví a spokojenost...

DANĚ K NAROZENINÁM - napsal Jiří Wilson Němec

Čas pádí a tak zkrátka
Už ukusuješ druhou půlku žití
Ať hlasitě u vás bouchne zátka
I já si na tebe dám něco k pití

Milá Dano, ze srdce přeji:
Štěstí, lásku, zdraví a co sama chceš
Ať oči se ti stále smějí
A poznáš vždy co pravda je a lež

MALÉ PŘÁNÍ K POUSMÁNÍ - napsala Anna Vocelová

Narozeniny dnes slaví naše úča nejmilejší,
tak jí přeji hlavně zdraví, ať je čím dál veselejší.
Od cihličky k cihle jdeme postupně a pomaličku,
můžem si psát, už co chceme, když tedy zvládnem bajčičku.
Flinty na zdi vymýtíme, i když to jde někdy ztuha,
trefný název vymyslíme, pochvala je totiž vzpruha.
Ocelové má snad nervy, nikdy jí nic nebrání,
aby zase plna vervy nutila nás k škrtání.
Kdo dýl píše, ten víc maže, Dana zvedá nároky,
shit-detektor pětkrát ba že, jsme snad psaní otroky?
Jistě že jsme, ale šťastně, byť to mozek zavaří,
lebedíme si pak slastně, když se textík podaří.

Dragoun a smrt - napsal Jaromír Eminger

Jaromír Eminger
(15. července 1891- 10. ledna 1992)

Drze jsem civěl smrti v líc, když ve válce plenila,
však kvapila dál nedbajíc, tak málo si mě cenila.
Až v Rusku jsem se polekal, neb přelud s kosou za mnou stál.
Ni kulometů hnusný ryk hlas Smrti nemoh‘ přehlušit.

Zjev ťuknul mi na rameno, já jen z rozpaků se smál,
prý abych řekl své jméno, odkud jsem se tu vzal.
Však nejsem ten, kdo by se dal, a tak jsem se ošíval:
Na tucty děl sem pálilo. Nic vůbec slyšet nebylo...

Víc než pět P - napsala Anna Vocelová

Podle chlapů má mít prý ideální žena 5 P, tedy být pohledná, poctivá, pracovitá, pořádná a prachatá. Podle mě má Dana těch „P“ mnohem víc.

PÍŠE POUTAVĚ… Ačkoli Dana na své Kravaťáky ódy nepěje, já jsem se právě díky nim zapsala na její první víkendový kurz. Chtěla jsem si „od té spisovatelky ze Všechnopárty“ něco přečíst a právě tato kniha mi byla blízká tématem korporátu, ve kterém jsem pracovala.

Dana, moje druhá "máma" - napsala Zuzka Fajmonová

Je tak trochu moje druhá "máma". Asi to bude tím, že jsme obě brunety, milujeme psaní a minimálně jednoho jejího syna nazývám bráchou. Věříme si. Já jí povídám svoje spisovatelský obavy a ona mě uklidňuje laskavým úsměvem. Říkáme si věci tak, jak jsou. Bez příkras, protože na omáčku kolem se známe už příliš dlouho.

Hřeben - napsala Hana Kavalová

Těžko se hledá spojitost mezi podzimem a vlakovým nádražím. Dokonce na nich na první pohled není nic zvláštního. Ale pokud ten pohled zaměříte na podzim 2017 a Vaše myšlenky ubíhají po kolejích do Prahy, tak pak už je to jiná. Neboť vše se vším souvisí.
Stojím před Dobeškou a čekám, až přijde. Ta paní, co hovořila do rozhlasu o psaní tak poutavě, až jsem vzala veškerou svou odvahu, zvědavost, přibalila svá tajná přání do kapsy a vyrazila. Přichází. Sebou má kromě plných rukou knih a občerstvení, oči plné jiskřiček, všudypřítomný úsměv na tváří a tolik pozitivní energie, která otevírá nejen dveře Dobešky, ale především srdce všech, kteří měli to velké štěstí vtáhnout si ji do života.

Milá vzdělávatelko psavců - napsala Olga Sedláčková

Milá vzdělavatelko psavců,

dnes je ti krásných 60 let. Musíme si to pochválit, protože za dva roky mě to čeká taky a budu také stará žena... Jo houby, to mě teda fakt ani nenapadne. 

Božka Němcová holt měla sama těžký život, tak viděla babičku jako stařenku. Ale trochu se bojím, že vytvořila stereotyp, který je už konečně potřeba rozbít. Tak a jde se na to - beru to krok za krokem podle Tvého narozeninového zpravodaje.

Benešovské prvenství - napsal David H.

Bylo to někdy kolem roku 1985. Vrátila ses odněkud z hnusného kapitalistického západu, sesedli jsme se v Benešově v kuchyni a tys nám kromě vyprávění přivezla i podivuhodné neznámé ovoce. 

Vypadalo to jako chlupatá brambora, loupali jsme ho škrabkou na brambory, nakrájeli a zvědavě koukali na čtyři brčálově zelené plátky.

Vypadlo to zvláštně, vonělo zajímavě a chutnalo báječně!

Tenkrát jsme asi jako první Benešáci ochutnali kiwi.

Setkání s Danou - napsal Jiří Wilson Němec

Všechnopárty

Setkali jsme se u nás v obýváku. Dana si tohle setkání stopro nepamatuje, ale já ano. 

Chyba na matrice - napsal Jaroslav Vozobule

Mladý svět v roce 1988 na fotce Mirka Zajíce

Milá Dano,
přicházím - ovšem jen zdánlivě - s prodlením. Doteď jsem se nedokázal srovnat s tím údajem na fejsbúku. Napadlo mě, zda kdysi neudělali soudruzi matrikáři někde chybu. Ještě dnes vidím, sice už jen matně, tu zapálenou, razantní a odhodlanou čupřinatou dívku, která tak snadno zapadla mezi partů klasiků. A Tobě, že by teďka bejt - nechci tu chybu opakovat. 

Nepamatuji si na první Tvůj opus pro Mlaďák, ale vím, že nejeden z dalších vyvolal rozruch jak v redakci, tak i ve čtenářstvu, ale často i na "baráku" (víš na kterém). 

Kulatinové verše - napsali Anna Vocelová, Marie Kuchařová, Bohdana Pufferová a Jiří Wilson Němec

A roky letí, trysk a cval
ale, co bych povídal…
Otáčkoměr, tachometr, vodoměr?
Stále vpřed, však jaký směr?

Číslo udal kalendář
ukazuje tvoji tvář
a stálé mládí zpoza očí
ač se čísla rychle točí.

Číslovky se rychle mění,
však o věku to dneska není.

O předvádění, Neckářovi a razantních škrtech (gratulace k narozeninám) - napsal Zdeněk Hart

Dana a Zdeněk při autorském čtení na Dobešce

Milá Dádo, milí příbuzní, vážení přátelé, ale samozřejmě i ti, co se ještě nevážili, a všichni zde přítomní. Milá Dádo, přejeme Ti, abys byla stále milá, krásná, zdravá, čilá a pracovitá. 

No, hezky si to napsal Zdendo! Tak, dál, pokračuj!

Když jsem chodil za Bohunkou a jak my pamětníci říkáme, když jsem si ji namlouval a vztah začínal být vážný, takže už jsem chodil i do rodiny, Bohunka dostala za úkol přivést holky, rozuměj holky Emingerovy ze Senohrab do Benešova. Takže jsme pro ně jeli spolu. 

Arnoštovy jmeniny - napsala Hana Kavalová

Foto: Alan Pajer

Milý Arnošte. 

Dívám se do Vašich očí. Jsou přes všechny neuvěřitelné životní eskapády živé a jsou v nich jiskřičky věčného kluka. Zvídavého, odvážného, moudrého a nezapomenutelného.
Myslím, Arnošte, že by se Vám moc líbilo, kolik máte fanoušků, nejenom z obce čtenářské, ale také z obce písařské. Neboť kurzy Tvůrčího psaní podle Vás jsou fakt něco. A co je důležité, je tam spousta ženských.

Svatba - včera švestky, dnes slivovice - napsal Zdeněk Hart

Milá nevěsto a milý ženichu,
dnes jste tedy stvrdili svůj slib Pravdy a lásky tak, jak jste krásně napsali ve svatebním oznámení. Včera jste byli jen kluk a holka, co spolu chodí, a dneska jste pán a paní - manželé. Jaký je mezi tím rozdíl? Včera a dnes? Samozřejmě žádný. A přece je... včera to byly švestky a dneska je to slivovice. No, a tady už rozdíl je značný.

Moudrost - napsala Dana Emingerová

Milá Ivano,
jsi moje nejlepší kamarádka, kterou mi osud přivál do cesty 1. září 1998. Našla jsem fotku právě z toho prvního dne, kdy obě naše rodiny vedly děti do první třídy. 

Od té doby jsme toho spolu tolik zažily!
Ráda vzpomínám na rodinné dovolené, výlety s partou, společné oslavy narozenin i plavbu na lodi Costa Concordia, která se nakonec potopila... 

Blahopřání Bájovi - napsala Jana Denková

„Když něco slyšíte nebo vidíte, nic to neznamená; porozumíte tomu, teprve když to prožijete.“
KONFUCIUS

Můj drahý brácho, milovaný Bájo!😊
Tolik let uběhlo a tolik věcí se událo.
Ušli jsme každý kus cesty. A jen tak malý kousek jsme po ní mohli putovat společně! Tím intenzivněji je ale pro mě zapsán v srdíčku.
Možná jsme si to na svých často až příliš klikatých cestách ani nestíhali uvědomovat, jak čas rychle běží... A najednou jsme ve věku, kdy lidé často mluví o „významných“ narozeninách.