Dragoun a smrt - napsal Jaromír Eminger

Jaromír Eminger
(15. července 1891- 10. ledna 1992)

Drze jsem civěl smrti v líc, když ve válce plenila,
však kvapila dál nedbajíc, tak málo si mě cenila.
Až v Rusku jsem se polekal, neb přelud s kosou za mnou stál.
Ni kulometů hnusný ryk hlas Smrti nemoh‘ přehlušit.

Zjev ťuknul mi na rameno, já jen z rozpaků se smál,
prý abych řekl své jméno, odkud jsem se tu vzal.
Však nejsem ten, kdo by se dal, a tak jsem se ošíval:
Na tucty děl sem pálilo. Nic vůbec slyšet nebylo...

Magnetické sympatie kybernetických srdcí - napsal Jaromír Eminger

Když impuls věčnosti slét z mezihvězdna,
v klín hmoty matečné se krystal těla vsnoubil,
by v zemi reálna imaginární květ prázdna,
časových metaprostorů si skrvnou chýšku sroubil.
V trojím rozměru v tkáň mateřskou
fotonů pár se slét,
by v těle skloubil hmotu světelnou,
vyvolav chromozonů spleť.