„Přes obec je přece padesátka a pokud vím, tak tady kus před školou je dokonce třicítka. Tak, prosim tě, zpomal!“ marně nabádal Ruda.
„Já přes obce jezdím zásadně zrychlenou padesátkou. Mě žádná cedule omezovat nebude. To si tohle fáro nezaslouží,“ halekal Tom během průjezdu Dolním Bohuňovem.
Sedmdesát metrů před přechodem u místní devítiletky přece jen šlápl na brzdu: „Kurva! Policajt!“ Ale vzápětí znovu šlápl na plyn. „To si z nás dělají prdel nebo co. Viděls to? Umělej panák v mundůru, žádnej policajt. Já jim dám, hajzlům. Jak se setmí, tak jim tu figuru sejmu. Mě nikdo strašit nebude, to teda ne!“ vykřikl bojovně.
Kamarád Ruda Fábera si nechal zastavit u domu a celý vyklepaný prohlásil, že jel s Osmanem naposledy, protože on není sebevrah. Zato Tom, spokojený jak dokázal před Rudou zamachrovat, s burácejícím motorem vystřelil jako šíp, jen kamení od kol létalo.
Večer, asi kolem desáté se do Dolního Bohuňova vydal znovu. Tentokrát jel na půl plynu, nechtěl na sebe rachotem zbytečně nikoho upozorňovat. Zastavil před figurínou policisty, vytáhl z auta basebalovou pálku a čerstvě osazenou figuru, která měla řidiče upozorňovat, že jsou v obci a hlavně kousek od školy, tak aby zpomalili, rozmlátil na kusy. Spokojen se svým dílem nasedl a pod rouškou tmy zmizel.
Zasedání zastupitelstva obce bylo jako pokaždé poměrně bouřlivé. Mimo body týkající se rozpočtu, některých akcí a hlavně investic, byl projednán také bod POLICISTA. Všichni přítomní se shodli na tom, že umístit falešného příslušníka u silnice byl potřebný počin a že tedy bude pořízen nový a to co nejrychleji. A také se řešilo jak zajistit, aby se vandalství neopakovalo nebo případně byl vandal odhalen pomocí kamerového systému. Policajt hned, kamera až na ni najdou finance, neboť na tu rozpočet nepamatoval.
Tomášovi Osmanovi nedalo moc práce se zvrhlostí jemu vlastní hned dva dny po nové instalaci i tohoto neživého figuranta zlikvidovat.
Narychlo svolaného zastupitelstva se tentokrát zúčastnila i ředitelka školy, paní Věra Šimíčková. To proto, že po vandalských incidentech s policistou přišla s návrhem: „Bavili jsme se o tom u nás ve sborovně. Panuje všeobecná shoda na tom, že nějakou pomoc proti bezohledným řidičům potřebujeme. Jak víte, škola je hned u silnice, je tam dlouhá rovinka a někteří řidiči si myslí, že když je úsek přehledný, můžou jet rychleji, než je povoleno. Z neznámých důvodů nám retardéry odmítají do vozovky instalovat, o falešného policistu jsme už dvakrát přišli a tak nás napadlo, no ono už to někde v republice funguje, instalovat místo policisty školáka nebo školačku. Přece jen si myslíme, že figurínu dítěte by nikdo neničil a dle ohlasů by dokonce plnila funkci lépe než policista,“ uzavřela ředitelka.
Všichni zastupitelé byli pro. Dohodlo se, že škola vybere vhodnou figurantku, spřátelená reklamní agentura vyrábějící mimo jiné i polepy, podle fotografie figuru vyrobí a obec ve spolupráci s policií pak školačku k silnici umístí.
Ilona Hořejší chodí do sedmičky. Blonďaté vlasy, veselý kulatý obličej, sportovní postava. Ona ani rodiče neměli nic proti a tak, oblečená do slušivé kombinézy světle růžové barvy s výraznými reflexními prvky a červeným batohem rovněž se žlutými reflexními pásy, zapózovala fotografce. Netrvalo ani čtrnáct dnů a na místě uraženého policisty se objevila Ilona. Tedy její umělá figura v životní velikosti. Tento počin se setkal s nebývalou podporou a uznáním od místních a nechyběl ani pochvalný článek v krajském tisku.
To Tomovi neušlo a hned se rozhodl rázně zakročit. Považoval situaci za vyhlášení války a byl si jistý, že on je omezován ve svém právu. Přece nebudou prodávat osobáky s maximálkou 250 km za hodinu, a zároveň budou zakazovat tuto sílu využívat. To nemá logiku, přesvědčoval sám sebe. Vycouval z otcovy garáže, tentokrát zvolil méně nápadnou Mazdu 5 a zamířil k Dolnímu Bohuňovu.
Ilona Hořejší ten den byla ráno s maminkou u lékaře. Nic vážného, co by mohlo být překážkou následné cesty do školy. Oblékla si od focení poprvé stejné oblečení. Bylo asi půl desáté, když zastavila u přechodu hned vedle své dvojnice.
Tomáš Osman už z dálky viděl figuru shodující se s tou u článku v novinách. Rozhodl se nezastavovat a sejmout ji pěkně napřímo. Šlápl na plyn. Dvě vteřiny před nárazem zaregistroval pohyb. Měl dojem, že se figura rozdělila ve dví a jedna obživla.
„Kurva!“ stačil vykřiknout a prudce strhl volant.
Také Ilona, která chtěla vstoupit do vozovky skrz bíle pruhovanou zebru, si uvědomila, že rychle se přibližující auto nejen že nehodlá zastavit, ale dokonce míří ze silnice na travnatý pás mezi cestou a chodníkem přímo na ni, a jako zázrakem stihla uskočit.
Osman vylétl z vozovky, vyhnul se figuře i té druhé, oživlé, a s hrůzou v očích narazil do betonového podstavce sloupu veřejného osvětlení. Rychlá přijela rychle, ale s ohledem na zranění, neslučitelná se životem, neměla moc práce.
