„Vidíš, ještě že jsem si ten zámek prosadila. Teď najdeme poklad a jsme za vodou."
U večeře v pivovaru už se kupodivu zase smějeme oba, jako by vidina pokladu zahnala všechny naše veledůležité spory.
„Takže si přečteme ještě jednou, co říká internet:
„Na přední straně je v horní části zpodobněna mezi domy věž s hodinami, pták, dudák a střelec; v dolní části je znázorněno podloubí a letopočet 1573. Na zadní straně nahoře je znázorněna váza se stonky, květy a ptáky. V levém rohu dole této výplně je sedící nahá žena, snad Pandora, opírající se o skřínku."
„Tak vezmi papír a dělej poznámky. Zatím asi všichni postupovali jen podle té horní části. My to vezmeme globálně. Podíváme se na to pohledem 16. století.
Myslím, že váza s květinami a ptáci odkazují na léto. A teď trocha astronomie, bez toho se tenkrát nehnuli. Střelec jednoznačně odkazuje na souhvězdí Střelce, to je jasný. A ta nahá baba dole, vůbec nemusí být Pandora. I když filozoficky vzato, takovej poklad může způsobit velký zlo, ale zůstaneme nohama na zemi. Prostě je to nějaká baba, případně se může jednat o souhvězdí Panny. To si necháme v záloze. Skříňka, kterou hlídá, by skutečně mohla být truhlice s pokladem. Anebo ještě může naznačovat, že ty dveře jsou ve skutečnosti něco jako truhlička, jsou duté a něco je uvnitř. Buďto poklad, ale to by byl moc placatej, nebo plánek. A na to bych vsadila. Hele už budou zavírat. Jdeme spát, do rána se nám to rozleží a budeme zase chytřejší."
V noci mě vzbudil nějaký šramot. Nebo možná močový měchýř, to nevím. Vracím se ze záchodu a skoro se srazím s černou postavou. Bere něco ze stolku. Leknutím vykřiknu, temná postava mě odstrčí a prchá oknem.
Vzbudit Tomáše je opravdu výkon, a to ještě jenom zamručí: „To se ti něco zdálo, proboha spi." A otočí se na druhý bok.
„Je tady zloděj," vřískám hlasitě a tahám z Tomáše peřinu. „krade nám papíry!"
„Muselas je cestou někde ztratit, kde by se tady vzal, v prvním patře! Nakonec nic jinýho nechybí, tak co."
Konečně se Tomáš probírá. Stejně už je skoro ráno.
Každopádně musíme do zámku ještě jednou!"
Vyčkáme na poslední prohlídku, průvodce už toho má taky asi plný brejle, žene skupinu rychle z místnosti do místnosti, ani se nedívá kde kdo je. Využíváme zmatku, stačí mrknutí okem a v nestřežené chvíli jsme oba pod postelí v zámecké ložnici. Naštěstí mají uklizeno, tak se neválíme v prachu. Když utichnou hlasy, rozsvítíme si mobily a zahloubáme se do výzkumu.
„Představ si," v rozčilení se soukám z pod postele, „že někdy je souhvězdí Pastýř zpodobňováno jako muž s holí, někdy i s nějakým měchem, může být proto znázorněn jako dudák." Honem hledám dál.
„A Panna a Pastýř se současně vyskytují na ranní obloze zrovna teď, v květnu. Akorát, že Panna na jihu a Pastýř na severu."
„To máme štěstí, že zítra je pondělí a zámek jek zavřenej. Budeme mít čas to tady prozkoumat."
„Štěstí leda pro tebe, protože já tady umřu hlady, až do úterý, než nás někdo pustí ven. A ticho, něco slyším," šeptám.
„Ale ty furt něco slyšíš nebo vidíš, už mě s tím lezeš na nervy. Jako v noci, někdo tam byl haha..." zarazí se, opravdu jsou slyšet kroky. Honem skočíme zpět pod postel.
„Musíš se pohádat v každé situaci, už je to tady zase. Viděla jsem ho jasně a mám pravdu!"
„Nezvyšuj na mě hlas...," Tomáše přeruší vrzání parket z vedlejší místnosti. Fakt tam někdo chodí! Naskočí mi husí kůže. Rychle zhášíme mobil, aby nás světlo neprozradilo. S tichým vrzáním se otevírají dveře a vidíme dvoje boty. Evidentně mužské.
„Vidíš, nikdo tady není, bůhví, co jsi slyšel. Říkal jsem ti, nech je ještě pátrat dál. Těch pár papírů, cos tam v noci sebral, je nám k ničemu. Stejně víme prd. Ale podle toho, co jsem slyšel v pivovaru, mají pěkně našlápnuto. Jak jsi je mohl ztratit pitomče, tady na zámku."
„No dovnitř šli, ale vycházet jsem je už neviděl. Víš kolik tady bylo lidí? Zítra je někde zhaftnem a pak to z nich dostanu, uvidíš! "
Hlasy postupně mizí v chodbě. Už se stmívá, znovu se soukáme zpod postele. Vyzývavě se dívám na Tomáše.
„No tak jsi jednou výjimečně měla pravdu," přiznává neochotně.
Potichu se vydáváme směrem, kterým odešli neznámí muži. Jeden z nich asi seděl večer v pivovaru a slyšel, jak nahlas přemýšlíme.
„Takže máme tři souhvězdí, Panna, Pastýř a Střelec. Panna a Střelec jsou vidět na jihu a Pastýř na sever. Panna večer, Střelec nad ránem. Něco mě napadlo, musíme ke dveřím.
Opatrně se plížíme chodbami. Ti dva chlapi už jsou snad pryč, ale co kdyby...
Dveře do kaple jdou potichu otevřít, zkoumáme intarzii.
„Z toho už víc nenačteme, musíme něco vyzkoušet. Jestli nemyslí z jihu na sever jako zespoda nahoru. Zkusíme tou intarzií cuknout směrem nahoru... nic. Tak tím spodním dílem... taky nic. Tak teď každej z jedné strany, a naráz..."
S hlasitým lupnutím se oddělil vrchní intarzie a zůstává Tomášovi v rukách. Opravdu je tam malá plochá dutina. Něco v ní je.
Než to stačíme prozkoumat, oslní nás prudké světlo baterky. Vidíme jen lesknoucí se čepel dlouhého nože. Ukazuje nám, abychom šli chodbou dál. Vede nás mlčky někam do podzemí, kroutícími se chodbami. Pak slyším jen kovové zacvaknutí mříže a světlo baterky mizí za rohem. Ocitáme se v úplné tmě. Chvíli mi trvá, než se vzpamatuju za šoku a začnu zase myslet. Máme přece mobily! Tomáše už to taky napadlo. Musíme šetřit baterky, bůhví, jak dlouho tady budeme. Signál tady samozřejmě není. Naštěstí mi zůstala moje malá kabelka, tam se určitě něco najde. Jasně, pilníček na nehty. To bylo řečí, nač sebou tahám pilník, jako by měl snad pět kilo! A jak se teď bude hodit! Pokouším se pilníčkem šťourat ve starém zámku. Cink! Pilníček mizí ve tmě na zemi na druhé straně mříže.
„Počkej," ujímá se role zachránce Tomáš. V kapse u bundy má svazek klíčů, zkouší jeden po druhém.
Přepadá mě beznaděj, nikdo nás hledat nebude, a bůh ví, co má neznámý s námi v úmyslu.
„Akorát u toho funíš a nic, pusť mě k tomu," cpu se na mříž. Jak se přetahujeme o klíče, najednou to cvakne a jsme volní.
„Hajzlové," zuřím potichu. „kdoví, kde jsme. Musíme každopádně najít schody nahoru".
„Geniální myšlenka. Zvlášť když nás vedli po schodech dolů..." Tomáš musí být ironický za každou cenu. Možná ten pilník použiju ještě jednou.
Nějakým záhadným způsobem jsme se dostali zpět ke kapli. Dveře byly v původním stavu a zamčené. Tak a jsme nahraní. V přízemí jsme našli nezamčené okno, kterým jsme vylezli na zadní cestičku v parku.
Pivovar už byl zavřený, takže jsme bez večeře.
Spali jsme dlouho, ale už musíme balit a uvolnit pokoj. Vůbec se mi nechce, od rozdělané práce. Ale pochybuji, že by nám něco podobného ještě jednou vyšlo. Kdo byli ti dva chlapi? Nechali by nás tam zamčené? Našli něco dalšího v těch dveřích? Můžeme ještě vůbec do pivovaru na oběd? Co když si myslí, že jsme ještě zavření ve sklepě a uvidí nás tam? Jak se dozvíme, jak to dopadlo? Tolik otázek mě dráždí až k nepříčetnosti. Nakonec do pivovaru jdeme. Za denního světla mezi lidmi nám snad žádné nebezpečí nehrozí. Je tam skoro plno, jakýsi chaos. Nakonec si k nám přisedne nějaký starší usedlík a když mu objednáme pivo, vzrušeně nás uvádí do situace. Majitele pivovaru v noci někdo zabil! Ráno ho našli v parku s nožem v zádech. Všude lítají policajti, hledají nějakou dvojici, chlapa a ženskou. Mihli se v noci na kameře, jak lezou z okna zámku. Ale obraz byl tak rozmazaný, že je těžko někdo pozná.
Hned jsme zaplatili a odjíždíme domů. Tomáš se pořád nervózně dívá do zrcátek, jestli nás někdo nesleduje.
Za pár dní o tom mluví v krimi zprávách. Majitele pivovaru zabil zámecký údržbář. Oba už dlouho pátrali po pokladu. V tu noc se prý pohádali a skončilo to vraždou. Podezřelý byl původně nějaký neznámý pár, ale ze zámku se nic neztratilo, tak pátrání po nich ukončili. Údržbář to psychicky nezvládl, opil se a šel se udat. O pokladu nepadlo ani slovo.
Po tom zážitku jsme se jako zázrakem přestali hádat. Když jdu večer spát a Tomáš mě v polospánku obejme a políbí, nahlas bych to nikdy neřekla, ani kdyby mě mučili, je to děsně kýčovité, ale mám pocit, že my jsme tam svůj poklad našli.
P.S. Teď mám příležitost podívat se do Kostelce na zámek znovu. Sice bez Tomáše, ale indicie mám a slíbila jsem mu, že se budu snažit.
U večeře v pivovaru už se kupodivu zase smějeme oba, jako by vidina pokladu zahnala všechny naše veledůležité spory.
„Takže si přečteme ještě jednou, co říká internet:
„Na přední straně je v horní části zpodobněna mezi domy věž s hodinami, pták, dudák a střelec; v dolní části je znázorněno podloubí a letopočet 1573. Na zadní straně nahoře je znázorněna váza se stonky, květy a ptáky. V levém rohu dole této výplně je sedící nahá žena, snad Pandora, opírající se o skřínku."
„Tak vezmi papír a dělej poznámky. Zatím asi všichni postupovali jen podle té horní části. My to vezmeme globálně. Podíváme se na to pohledem 16. století.
Myslím, že váza s květinami a ptáci odkazují na léto. A teď trocha astronomie, bez toho se tenkrát nehnuli. Střelec jednoznačně odkazuje na souhvězdí Střelce, to je jasný. A ta nahá baba dole, vůbec nemusí být Pandora. I když filozoficky vzato, takovej poklad může způsobit velký zlo, ale zůstaneme nohama na zemi. Prostě je to nějaká baba, případně se může jednat o souhvězdí Panny. To si necháme v záloze. Skříňka, kterou hlídá, by skutečně mohla být truhlice s pokladem. Anebo ještě může naznačovat, že ty dveře jsou ve skutečnosti něco jako truhlička, jsou duté a něco je uvnitř. Buďto poklad, ale to by byl moc placatej, nebo plánek. A na to bych vsadila. Hele už budou zavírat. Jdeme spát, do rána se nám to rozleží a budeme zase chytřejší."
V noci mě vzbudil nějaký šramot. Nebo možná močový měchýř, to nevím. Vracím se ze záchodu a skoro se srazím s černou postavou. Bere něco ze stolku. Leknutím vykřiknu, temná postava mě odstrčí a prchá oknem.
Vzbudit Tomáše je opravdu výkon, a to ještě jenom zamručí: „To se ti něco zdálo, proboha spi." A otočí se na druhý bok.
„Je tady zloděj," vřískám hlasitě a tahám z Tomáše peřinu. „krade nám papíry!"
„Muselas je cestou někde ztratit, kde by se tady vzal, v prvním patře! Nakonec nic jinýho nechybí, tak co."
Konečně se Tomáš probírá. Stejně už je skoro ráno.
Každopádně musíme do zámku ještě jednou!"
Vyčkáme na poslední prohlídku, průvodce už toho má taky asi plný brejle, žene skupinu rychle z místnosti do místnosti, ani se nedívá kde kdo je. Využíváme zmatku, stačí mrknutí okem a v nestřežené chvíli jsme oba pod postelí v zámecké ložnici. Naštěstí mají uklizeno, tak se neválíme v prachu. Když utichnou hlasy, rozsvítíme si mobily a zahloubáme se do výzkumu.
„Představ si," v rozčilení se soukám z pod postele, „že někdy je souhvězdí Pastýř zpodobňováno jako muž s holí, někdy i s nějakým měchem, může být proto znázorněn jako dudák." Honem hledám dál.
„A Panna a Pastýř se současně vyskytují na ranní obloze zrovna teď, v květnu. Akorát, že Panna na jihu a Pastýř na severu."
„To máme štěstí, že zítra je pondělí a zámek jek zavřenej. Budeme mít čas to tady prozkoumat."
„Štěstí leda pro tebe, protože já tady umřu hlady, až do úterý, než nás někdo pustí ven. A ticho, něco slyším," šeptám.
„Ale ty furt něco slyšíš nebo vidíš, už mě s tím lezeš na nervy. Jako v noci, někdo tam byl haha..." zarazí se, opravdu jsou slyšet kroky. Honem skočíme zpět pod postel.
„Musíš se pohádat v každé situaci, už je to tady zase. Viděla jsem ho jasně a mám pravdu!"
„Nezvyšuj na mě hlas...," Tomáše přeruší vrzání parket z vedlejší místnosti. Fakt tam někdo chodí! Naskočí mi husí kůže. Rychle zhášíme mobil, aby nás světlo neprozradilo. S tichým vrzáním se otevírají dveře a vidíme dvoje boty. Evidentně mužské.
„Vidíš, nikdo tady není, bůhví, co jsi slyšel. Říkal jsem ti, nech je ještě pátrat dál. Těch pár papírů, cos tam v noci sebral, je nám k ničemu. Stejně víme prd. Ale podle toho, co jsem slyšel v pivovaru, mají pěkně našlápnuto. Jak jsi je mohl ztratit pitomče, tady na zámku."
„No dovnitř šli, ale vycházet jsem je už neviděl. Víš kolik tady bylo lidí? Zítra je někde zhaftnem a pak to z nich dostanu, uvidíš! "
Hlasy postupně mizí v chodbě. Už se stmívá, znovu se soukáme zpod postele. Vyzývavě se dívám na Tomáše.
„No tak jsi jednou výjimečně měla pravdu," přiznává neochotně.
Potichu se vydáváme směrem, kterým odešli neznámí muži. Jeden z nich asi seděl večer v pivovaru a slyšel, jak nahlas přemýšlíme.
„Takže máme tři souhvězdí, Panna, Pastýř a Střelec. Panna a Střelec jsou vidět na jihu a Pastýř na sever. Panna večer, Střelec nad ránem. Něco mě napadlo, musíme ke dveřím.
Opatrně se plížíme chodbami. Ti dva chlapi už jsou snad pryč, ale co kdyby...
Dveře do kaple jdou potichu otevřít, zkoumáme intarzii.
„Z toho už víc nenačteme, musíme něco vyzkoušet. Jestli nemyslí z jihu na sever jako zespoda nahoru. Zkusíme tou intarzií cuknout směrem nahoru... nic. Tak tím spodním dílem... taky nic. Tak teď každej z jedné strany, a naráz..."
S hlasitým lupnutím se oddělil vrchní intarzie a zůstává Tomášovi v rukách. Opravdu je tam malá plochá dutina. Něco v ní je.
Než to stačíme prozkoumat, oslní nás prudké světlo baterky. Vidíme jen lesknoucí se čepel dlouhého nože. Ukazuje nám, abychom šli chodbou dál. Vede nás mlčky někam do podzemí, kroutícími se chodbami. Pak slyším jen kovové zacvaknutí mříže a světlo baterky mizí za rohem. Ocitáme se v úplné tmě. Chvíli mi trvá, než se vzpamatuju za šoku a začnu zase myslet. Máme přece mobily! Tomáše už to taky napadlo. Musíme šetřit baterky, bůhví, jak dlouho tady budeme. Signál tady samozřejmě není. Naštěstí mi zůstala moje malá kabelka, tam se určitě něco najde. Jasně, pilníček na nehty. To bylo řečí, nač sebou tahám pilník, jako by měl snad pět kilo! A jak se teď bude hodit! Pokouším se pilníčkem šťourat ve starém zámku. Cink! Pilníček mizí ve tmě na zemi na druhé straně mříže.
„Počkej," ujímá se role zachránce Tomáš. V kapse u bundy má svazek klíčů, zkouší jeden po druhém.
Přepadá mě beznaděj, nikdo nás hledat nebude, a bůh ví, co má neznámý s námi v úmyslu.
„Akorát u toho funíš a nic, pusť mě k tomu," cpu se na mříž. Jak se přetahujeme o klíče, najednou to cvakne a jsme volní.
„Hajzlové," zuřím potichu. „kdoví, kde jsme. Musíme každopádně najít schody nahoru".
„Geniální myšlenka. Zvlášť když nás vedli po schodech dolů..." Tomáš musí být ironický za každou cenu. Možná ten pilník použiju ještě jednou.
Nějakým záhadným způsobem jsme se dostali zpět ke kapli. Dveře byly v původním stavu a zamčené. Tak a jsme nahraní. V přízemí jsme našli nezamčené okno, kterým jsme vylezli na zadní cestičku v parku.
Pivovar už byl zavřený, takže jsme bez večeře.
Spali jsme dlouho, ale už musíme balit a uvolnit pokoj. Vůbec se mi nechce, od rozdělané práce. Ale pochybuji, že by nám něco podobného ještě jednou vyšlo. Kdo byli ti dva chlapi? Nechali by nás tam zamčené? Našli něco dalšího v těch dveřích? Můžeme ještě vůbec do pivovaru na oběd? Co když si myslí, že jsme ještě zavření ve sklepě a uvidí nás tam? Jak se dozvíme, jak to dopadlo? Tolik otázek mě dráždí až k nepříčetnosti. Nakonec do pivovaru jdeme. Za denního světla mezi lidmi nám snad žádné nebezpečí nehrozí. Je tam skoro plno, jakýsi chaos. Nakonec si k nám přisedne nějaký starší usedlík a když mu objednáme pivo, vzrušeně nás uvádí do situace. Majitele pivovaru v noci někdo zabil! Ráno ho našli v parku s nožem v zádech. Všude lítají policajti, hledají nějakou dvojici, chlapa a ženskou. Mihli se v noci na kameře, jak lezou z okna zámku. Ale obraz byl tak rozmazaný, že je těžko někdo pozná.
Hned jsme zaplatili a odjíždíme domů. Tomáš se pořád nervózně dívá do zrcátek, jestli nás někdo nesleduje.
Za pár dní o tom mluví v krimi zprávách. Majitele pivovaru zabil zámecký údržbář. Oba už dlouho pátrali po pokladu. V tu noc se prý pohádali a skončilo to vraždou. Podezřelý byl původně nějaký neznámý pár, ale ze zámku se nic neztratilo, tak pátrání po nich ukončili. Údržbář to psychicky nezvládl, opil se a šel se udat. O pokladu nepadlo ani slovo.
Po tom zážitku jsme se jako zázrakem přestali hádat. Když jdu večer spát a Tomáš mě v polospánku obejme a políbí, nahlas bych to nikdy neřekla, ani kdyby mě mučili, je to děsně kýčovité, ale mám pocit, že my jsme tam svůj poklad našli.
P.S. Teď mám příležitost podívat se do Kostelce na zámek znovu. Sice bez Tomáše, ale indicie mám a slíbila jsem mu, že se budu snažit.
