ulicí tančí jak víly
vánek doprovází jejich krok
na rohu ulice, když zastaví se chvíli.
Vlhko a městské rosy třpyt
po střechách domů se válí
šeříků vůně padá v lidské sny
Šeřík své listy v krvi slunka pročesal
a rohový dům vdechuje opar raní
jediný člověk před domem zastaví se snad
když srdce buší v jeho prsou a v dlani.
Obyčejný dům na rohu ulice
a srdce při něm buší jako zvon snad
vždyť celé dětství do něj vešlo se
a jen u toho domu se dá na něj vzpomínat.
Tento dům je památníčkem tvého dětství
a tato bezová ulice matkou snad
kde mezi šeříky, jak mezi matčiny ňadry zahřívá tě
městské kamení, které máš ty rád.
Kamení duní a v mlze tajíš dech
jen jednou člověk prožije své dětství
které vynoří se ze vzpomínek
jako z raní mlhy nový den městský.
