Pytlákův syn - napsala Natalia Steiner

Outloň váhavý

„Jdi a chyť outloně,” povídá pytlák svému synovi. 

Syn se usměje a celý nadšený se vydá na lov.
Najednou na stromě spatří to zvíře. Bez zamyšlení se po něm vrhne. 

Outloň na něj kouká úplně vyděšený, ale syn si to užívá a znovu se ho snaží lapit. Nedaří se. Začíná být vzteklý a dochází mu trpělivost. 

Udeří outloně a ten se svalí ze stromu. Syn zajásá. Chytne outloně a už chce pyšně odejít, jenže v tu ránu do něj zvíře zakousne své zuby plné jedu. 

Syn skučí a skučí, ale možná už konečně pochopil, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Pachuť slabosti - napsala Natalia Steiner (14 let)

Zamkla jsem dveře pokoje a schovala se za postelí. Srdce mi div nevyskočilo z hrudi. Můj dech byl sekavý a hlučný, což mi v této situaci vůbec nepomáhalo.
Najednou jsem uslyšela chrastění klíčů. Ztuhla mi krev v žilách. Chtěla jsem křičet. 

Dveře se náhle prudce otevřely - upřímně divím se, že se nerozpadly. Do pokoje vtrhl můj otec. 

Při jeho dotyku jsem sebou škubla. Miloval, když jsem byla zranitelná.