Do haly se řítí policajti. Letím k nástupišti a z dálky vidím hlouček lidí, který obklopuje záchranáře. V kolejišti povědomý batoh. Batoh naší Nely. Nemůžu odtrhnout oči.
Ten den už nikdy nevymažu.
Ten den už nikdy nevymažu.
Odpoledne se Nela vypařila. To byl poslední dobou standart. „Sakra, kde vězí?“ Venku bude za chvíli tma jak v pytli. Už jsem čekal na hovor od mámy. Co jí zas budu říkat? Prozvonil sem Nelin telefon, ale nechala ho na posteli. Bez telefonu? Obvykle bez něj nedojde ani na záchod.
Doufám, že se jí nic nestalo. Nela je moje ségra.
„Crr, crrr,“ svítí máma na displeji. Obavy se naplnily. „Halóó, haló neslyším tě,“ snažím se zbrzdit mámu v telefonu.
Nevěděl sem, co říct. „Páťo, slyšíš mě? Dej mi okamžitě Nelu, nezvedá mi to.“ Dusno, že by se vzduch dal krájet.
„Nechala ho doma mami.“ Máma to nedává. Pořád s ní běhá poslední dobou po doktorech. Nechutenství, únava, drzost, furt po sobě řvou.
„Co z tebe bude, jsi samá pětka. Na co v té škole myslíš?“
Ségra je tak trochu mimoň.
Hlodá ve mně pokušení a po chvilce už roluji textovky. Heslo si ještě pamatuji. Sám jsem ho ségře nastavil. Odtajnil sem ségry chat.
„Bože, co jí to tu ten krypl vypisuje,“ procedím mezi zuby. Pročítám si poslední zprávy. Posílal jí fotky ze sprchy. Vyhrožoval jí. Vydíral jí zveřejněním fotek, pokud se s ním nesejde.
Vždyť je jí jen čtrnáct. Už není malá holka, ale jak se mohla zaplést s takovým hovadem?
Slídím jak ohař na lovu. Projel sem jí celý telefon, všechny fotky. Nic. Mrknu do koše. Hotová pornografická výstava. Nela v podprdě, Nela bez podprdy, Nela s rukou v kalhotkách. Zmalovaná jak plakát. Ježiši, tohle nesmí matka vidět. Definitivně nám zablokuje internet.
Pročítám poslední zprávy, moje jediné stopy. V 18 hod jí obejda napsal: „V 19 hod, ať jsi na vlakovém nádraží. Sraz u bufetu. A nemysli si, že mě přečůráš.“
Hlodá ve mně pokušení a po chvilce už roluji textovky. Heslo si ještě pamatuji. Sám jsem ho ségře nastavil. Odtajnil sem ségry chat.
„Bože, co jí to tu ten krypl vypisuje,“ procedím mezi zuby. Pročítám si poslední zprávy. Posílal jí fotky ze sprchy. Vyhrožoval jí. Vydíral jí zveřejněním fotek, pokud se s ním nesejde.
Vždyť je jí jen čtrnáct. Už není malá holka, ale jak se mohla zaplést s takovým hovadem?
Slídím jak ohař na lovu. Projel sem jí celý telefon, všechny fotky. Nic. Mrknu do koše. Hotová pornografická výstava. Nela v podprdě, Nela bez podprdy, Nela s rukou v kalhotkách. Zmalovaná jak plakát. Ježiši, tohle nesmí matka vidět. Definitivně nám zablokuje internet.
Pročítám poslední zprávy, moje jediné stopy. V 18 hod jí obejda napsal: „V 19 hod, ať jsi na vlakovém nádraží. Sraz u bufetu. A nemysli si, že mě přečůráš.“
Projíždím mu Instagram. Ale jak poznat psychouše? Klasika, profil, kde nezjistíš lautr nic.
Je 18.55. Vlakáč na druhé straně města. Sedám na kolo a jedu, jako bych měl trenéra za krkem. Rekord měsíce. Čtyři minuty, dvacet sekund. Narazím si kšiltovku do očí, kapuci a vyrážím. Ségra nikde. Obešel sem vestibul třikrát. Paní s kočárkem, stařenka s taškou na kolečkách, výpravčí. U bufetu prázdno.
Před záchodky děda. Tipl bych ho tak na šedesát podle retro kabátu s límcem z šelmy. Kouká do mobilu, pak do haly a na mobil a zase do haly.
Vestibul utichl, Nelin mobil opět pínul. Prý dnes ve škole vůbec nebyla. Píše jí kámoška, kde se flákala. Zvuk sirény mě vrátil zpět.
Venku ječí ženská, lidé se sbíhají k vlaku. Vyběhnu na perón. Zmrznul jsem. Civím na ségru. Leží na kolejích. Nohy a ruce každá na jinou stranu. Co mi to připomíná?
Hadrovou pannu, takovou kdysi Nela dostala od babičky. Oči do široka otevřené, jako by chtěly něco říct. Už je ale pozdě. Moc pozdě.
Bílá plachta právě přikryla její tvář.
Nely mobil opět pípnul:
„Počítáš s tím, že tvoje fotky budou lítat po netu, holčičko?“
Je 18.55. Vlakáč na druhé straně města. Sedám na kolo a jedu, jako bych měl trenéra za krkem. Rekord měsíce. Čtyři minuty, dvacet sekund. Narazím si kšiltovku do očí, kapuci a vyrážím. Ségra nikde. Obešel sem vestibul třikrát. Paní s kočárkem, stařenka s taškou na kolečkách, výpravčí. U bufetu prázdno.
Před záchodky děda. Tipl bych ho tak na šedesát podle retro kabátu s límcem z šelmy. Kouká do mobilu, pak do haly a na mobil a zase do haly.
Vestibul utichl, Nelin mobil opět pínul. Prý dnes ve škole vůbec nebyla. Píše jí kámoška, kde se flákala. Zvuk sirény mě vrátil zpět.
Venku ječí ženská, lidé se sbíhají k vlaku. Vyběhnu na perón. Zmrznul jsem. Civím na ségru. Leží na kolejích. Nohy a ruce každá na jinou stranu. Co mi to připomíná?
Hadrovou pannu, takovou kdysi Nela dostala od babičky. Oči do široka otevřené, jako by chtěly něco říct. Už je ale pozdě. Moc pozdě.
Bílá plachta právě přikryla její tvář.
Nely mobil opět pípnul:
„Počítáš s tím, že tvoje fotky budou lítat po netu, holčičko?“
Tato práce získala 4. cenu literární soutěže PSAVCI organizované knihovnami v Třinci a v Havířově. Soutěž odstartovla v únoru ve dvou kategoriích (skupinu studentů od 15 let a dospělých od 20 let). Odbornými patrony byli lektoři Dana Emingerová a Šimon Pravda. Příběh uspěl v kategorii dospělých.
