24. června 2020

Vyznání lásky mé bohémské rodině - napsala Zuzana Fajmonová

Literární dílna na zámku Loučeň 18. - 21. června 2020

Jsou jako moje druhá rodina. Každý odjinud, naprosto rozdílní a dokonale jedineční, se společnou vášní, která nás spojuje. Občas mám pocit, že mezi ně nezapadám, když sedím před otevřeným počítačem a s tupým výrazem čumím na prázdnou obrazovku, zatímco oni vedou oduševnělou diskuzi a píšou dialogy, kterým se dá jenom těžko něco vytknout.



Navíc nemají vůbec trému. Trochu je podezřívám, že kromě kurzů tvůrčího psaní navštěvují ještě minimálně dramaťák a psychologa, kterej je preventivně z trémy a nervozity léčí. To čtení je totiž zhruba stejně bezchybný jako jejich texty.
Vídám je aspoň dvakrát do roka na víkend. Je to strašně málo, já vím. Kdyby to jen trochu šlo, přála bych si víc takových setkání. Víc společného psaní, víc diskuzí, víc večerů na zámku a mnohem víc procházek večerní zámeckou zahradou. Chtěla bych víc posezení u krbu se sklenkou vína. Víc vtipných historek, víc smíchu a mnohem víc okamžiků, kdy se mi štěstím točí hlava, protože vím, že jsem přesně tam, kde mám být.
Potkala jsem je vlastně náhodou. A byla to láska na první pohled. Ten pocit, který vás naplní, a vy nechcete jít spát, protože se bojíte, že se druhej den ráno budete cítit jinak.
Já ten pocit nechci zapomenout.
Už nikdy se nechci cítit jako dřív, protože tohle je moje skutečný já. Až po strop naplněný láskou k psanýmu slovu a láskou k lidem, kteří mi dali možnost nahlídnout do spisovatelskýho světa. Trochu bohémskýho, hodně veselýho a neskutečně krásnýho. Změnili mě. A já tu změnu miluju úplně stejně jako miluju nezapomenutelnou atmosféru okamžiků, který s nima trávím.
Děkuju.
Za vaši laskavou kritiku, báječné historky, za vaše pochopení i za to, že nasloucháte. A taky za to, že jste zatím jediní na světě, kteří mě „donutili“ číst nahlas před lidma.
Děkuju za povzbuzení, přátelství a čas, kterej mi dáváte, protože víte, že ho potřebuju víc, než normálně lidi potřebujou.
Zuzka s šumným zámeckým hostem Davidem Vávrou
Možná jsem vám to nikdy neřekla, ale mám vás fakt ráda. A jsem vděčná za to, že vás mám.
Opravdu jsem!








1 komentář: