Goblin seděl na schodech chrámu hluboko v lesích. Slunce dopadalo v akorát tak správném úhlu a nádherně hřálo. Goblina chytal spánek, ale musel zůstat ostražitý. Podrbal se ve vousech.
„Vřelé pozdravy,“ zaskřehotal. Mezi stromy k chrámu vjel povoz s dvěma mladými muži.
„Co ten starej goblin řikal?“ zeptal se první druhého.
„Jen nás zdraví,“ odpověděl druhý prvnímu. „Zdarec, gobline.“
Zobrazují se příspěvky se štítkemAlena Zouvalová. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemAlena Zouvalová. Zobrazit všechny příspěvky
8. února 2025
6. února 2025
Názvy pohádek - vymyslely Kateřina Surmová, Marie Rysová, Alena Zouvalová a Natálie Hovorková
Názvy pohádek podle předmětů ve třídě
Kateřina Surmová: Pohádka o popsané tabuli
Kateřina Surmová: Pohádka o popsané tabuli
Marie Rysová: O princezně z království židlí
Natálie Hovorková: Prodlužkový král
Kateřina Surmová: Neposedné rolety a okno špindíraAlena Zouvalová: Goblin z elektrické zásuvky
Natálie Hovorková: Hejkal z repráku
Kateřina Surmová: Cvak a Blik
Kateřina Surmová: Cvak a Blik
Marie Rysová: O světě za promítacím plátnem
Alena Zouvalová: Kavka, hrozny a internet explorer
21. prosince 2024
Vzpomínka na vůni - napsaly Alena Zouvalová, Anastassiya Astashkina a Natálie Hovorková
Vůně zimy
Anastassiya Astashkina
Probudila jsem se večer na gauči.
Anastassiya Astashkina
Probudila jsem se večer na gauči.
“Zase se mi to stalo! Vždyť jsem si říkala, že jenom chvilku odpočinu.”
Podívala jsem se z okna. Bylo úplně bílo.
“Sníh!!!” vykřikla jsem nahlas.
Otevřela jsem okno a sedla jsem si na parapet. Pocítila jsem krásnou čerstvou vůni sněhu a najednou jsem byla zase malá holčička: je mi pět let s pomáhám tátovi postavit ledovou skluzavku.
20. prosince 2024
Ticho - napsala Alena Zouvalová
Sníh byl tak těžký, že každý krok byl výzva. Ve svém životě jsem nezažil takové ticho. Světlo dne ustupovalo, přes mračna ho stejně moc nebylo. Nastalé šero vše nořilo do nevýrazného mišmaše. Stromy pokryté sněhem zakrývaly jakákoliv výhled na pár metrů před sebe.
Nebyl jsem si jistý, kterým směrem se vydat – do kopce nazpět nebo před sebe? Nezajdu tím jen hlouběji mezi stromy?
8. listopadu 2024
Prodlužovačka, model, stojan, světlo a papír v ateliéru - napsaly Emma Petit, Kateřina Hošková, natálie Hovorková, Regina Knapíková a Alena Zouvalová
PRODLUŽOVAČKA V ATELIÉRU
Emma Petit
Těsně nad podlahou dlouhé skleněné stěny se na mohutných sloupech, který drží sklo pohromadě, ukrývají moje zásuvky. Každý den v jejich blízkosti odpočívám.
Ráno mě někdo z klidného kouta odtáhne do rušného středu haly, aby do mě zapojil elektrické topení. Pak se po téhle chladné místnosti rozehřejou malé horké body, ve kterých se usadí modelové. K nim se snaží studenti přesunout s těžkými stojany. Ti na mě furt nadávají, protože teď musí kolem mě složitě kličkovat. Neustále o mě zakopávají nebo mi drhnou tělo po betonové podlaze.
Běda ale, aby mě na minutku odpojili a usnadnil si tak trasu. Žádný z modelů nechce totiž přijít o své teplíčko.
6. října 2024
Metafory - napsaly Alena Zouvalová, Marie Rysová, Kateřina Ester Vargová, Kateřina Hošková a Kateřina Surmová
Bolest zubů je jako pulzující žihadlo vosy.
Hašlerka vypadá jako kousek skla ohlazený mořem.
Podzimní vítr zní jako vzdálený křik.
Sebepoznání je jako zjistit, že na dně pytlíku je ještě jeden bonbon.
Podzimní vítr zní jako vzdálený křik.
Sebepoznání je jako zjistit, že na dně pytlíku je ještě jeden bonbon.
Její hlas voní sladce jako vzduch na poli vlčích máků.
Ranní slunce chutná jako kakao od babičky.
Noční bouřka je hořká jako drink ze statické elektřiny na baru věčnosti.
Hudba zněla těžce jako nárazy vln o skály.
Noční bouřka je hořká jako drink ze statické elektřiny na baru věčnosti.
Hudba zněla těžce jako nárazy vln o skály.
3. října 2024
PŘÍBĚHY NA SEDM SLOV
Alžběta Káninská: Polévka na plotně vzkypěla. Nikdo nebyl doma.
Alena Zouvalová: Houba se sama zvedla a opustila les.
Regina Knapíková: Dej mi kousnout! Neee, celý to sežereš!
Alena Zouvalová: Houba se sama zvedla a opustila les.
Kateřina Surmová: Nikdy jsem na peklo nevěřil. Velká chyba.
Regina Knapíková: Dej mi kousnout! Neee, celý to sežereš!
Alena Zouvalová: Našel kouzelný prsten. Pak se děly věci.
Marie Rysová: Jel na starém kole, řetěz se zaseknul, au.
Kačka Hošková: „Hej Stůj!“ zavolal na něj udýchaně. Nezastavil.
28. září 2024
Jména postav
1. Přísná učitelka
2. Mimozemšťan
3. Přepracovaný lékař
4. Úřednice za přepážkou
5. Fajn holka ze třídy
Dobré jméno / Špatné jméno:
2. Mimozemšťan
3. Přepracovaný lékař
4. Úřednice za přepážkou
5. Fajn holka ze třídy
Dobré jméno / Špatné jméno:
26. září 2024
Ruiny - napsala Alena Zouvalová
• It´s over, Anakin, I have the high ground.
○ Slez z toho, magore, ještě tě někdo uvidí.
• Jako kdo? Nikdo tady není. Měla by sis přiznat, že seš na míle jedinej člověk, koho zajímaj nějaký starý ruiny. Proč vubec?
○ Má zajímavou historii. Na Wikipedii psali, že tu strašilo a že prý...
• Tvým zdrojem je Wikipedie?
○ Blabla bla. Tě tu zavřu do nějaký kobky a každý den ti přinesu jen plátek sýra.
• Takže odměna.
○ Ten plátek bude ať máš čím uplácet místní hlodavce, aby tě nesežrali. Hele – támhle jsou schody. Pojď, chci to tu checknout celý.
• Fuj, ježíš, to bude plný pavouků a mrtvol nebo něco.
○ Mrtvol?
• Mrtvol.
○ Tak tam přidám tu tvoji. Pojď.
• Že já mám tohle zapotřebí...
○ Slez z toho, magore, ještě tě někdo uvidí.
• Jako kdo? Nikdo tady není. Měla by sis přiznat, že seš na míle jedinej člověk, koho zajímaj nějaký starý ruiny. Proč vubec?
○ Má zajímavou historii. Na Wikipedii psali, že tu strašilo a že prý...
• Tvým zdrojem je Wikipedie?
○ Blabla bla. Tě tu zavřu do nějaký kobky a každý den ti přinesu jen plátek sýra.
• Takže odměna.
○ Ten plátek bude ať máš čím uplácet místní hlodavce, aby tě nesežrali. Hele – támhle jsou schody. Pojď, chci to tu checknout celý.
• Fuj, ježíš, to bude plný pavouků a mrtvol nebo něco.
○ Mrtvol?
• Mrtvol.
○ Tak tam přidám tu tvoji. Pojď.
• Že já mám tohle zapotřebí...
14. září 2024
SMUTNÉ LITERÁRNÍ ESENCE - NAPSALA MARIE RYSOVÁ, EMMA PETIT, NATÁLIE HOVORKOVÁ, BARBORA PERNICOVÁ, MATÚŠ ŠIMONČIČ, ALENA ZOUVALOVÁ, KATEŘINA HOŠKOVÁ A REGINA KNAPÍKOVÁ
Zasloužené
Marie Rysová
Seděl v trávě a křičel, možná minuty, možná hodiny. Nechal vítr ať ho šlehá do obličeje a jeho vzlyky se ztrácely v tichu. Chtěl být sám, nechat se válcovat těmi všemi pocity, věděl, že je to zasloužené. Nebýt jeho, byla by tu ještě s námi, byla by tu s ním. Vždyť i v tom dopise psala, že odchází ode všech, ale hlavně od něj.
Osudová minuta
Emma Petit
Marie Rysová
Seděl v trávě a křičel, možná minuty, možná hodiny. Nechal vítr ať ho šlehá do obličeje a jeho vzlyky se ztrácely v tichu. Chtěl být sám, nechat se válcovat těmi všemi pocity, věděl, že je to zasloužené. Nebýt jeho, byla by tu ještě s námi, byla by tu s ním. Vždyť i v tom dopise psala, že odchází ode všech, ale hlavně od něj.
Osudová minuta
Emma Petit
Koukám na ní a v hlavě se mi zamlžuje. Slíbili jsme si přece, že se jednou zase v dobrém potkáme, ale teď jsem neměla odvahu ji vyrušit. Už je stejně pozdě, elegantně vystupuje z metra a já jen tiše pozoruji. Mizí mi před očima, tak jako naše dávno zapomenutá minulost.
9. září 2024
VZBUDIL SES NA TVRDÉ POSTELI - NAPSALY ALENA ZOUVALOVÁ, ALŽBĚTA KÁNINSKÁ, BARBORA PERNICOVÁ, NATÁLIE HOVORKOVÁ a EMMA PETIT
„Rébus“
Alena Zouvalová
Vzbudil ses na tvrdé posteli, otevřel oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit, kde to jsi ani co je za den. Dal jsi tomu pár chvil než ses sám sebe začal ptát kde jsou zdi a až potom, že to možná bude ještě trochu jinak – co děláš ty a ta tahle ta zaplivané postel v lese?
Vstal jsi, neobratně, a promnul si oči. Studily tě nohy, a když jsi shlédl dolů, zmátlo tě to, protože jak se zdálo, na nohou jsi měl boty.
Vzbudil ses na tvrdé posteli, otevřel oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit, kde to jsi ani co je za den. Dal jsi tomu pár chvil než ses sám sebe začal ptát kde jsou zdi a až potom, že to možná bude ještě trochu jinak – co děláš ty a ta tahle ta zaplivané postel v lese?
Vstal jsi, neobratně, a promnul si oči. Studily tě nohy, a když jsi shlédl dolů, zmátlo tě to, protože jak se zdálo, na nohou jsi měl boty.
12. srpna 2024
Těžké časy - napsala Alena Zouvalová
"Jsem Artuš, král všech Britonů a přicházím na pomoc svému lidu," oznámil nově příchozí.
Dívka ho přejela pohledem od zbroje přes pochvu s mečem, co se mu houpala u pasu až po korunu na jeho hlavě přímo začleněné do kovové helmy. Párkrát kývla: "Jo no, tak na to je asi už trochu pozdě."
Dívka ho přejela pohledem od zbroje přes pochvu s mečem, co se mu houpala u pasu až po korunu na jeho hlavě přímo začleněné do kovové helmy. Párkrát kývla: "Jo no, tak na to je asi už trochu pozdě."
Za fousatým mužem se nervózně ošívala parta rytířů, zejména po očku sledovali skupiny lidí co se přesouvali z a do Tesca.
"Pozdě? Byl náš lid spasen? Či zahuben? Podlehla Británie zrůdným Anglům a Saxonům? Je pod nadvládou Vikingů? Nebo došlo na nejhorší a králem je Francouz?"
Děvče se opřelo do židle. "No asi spíš tak nějak všechno dohromady."
Král nasadil zděšený výraz. "Jakže?!"
"Teda až na toho krále Francouze. To spíš Němec."
"Něm... takže Británie vskutku padla! Přišel jsem pozdě!"
Dívka párkrát kývla a soucitně dodala: "Ale no tak, určitě to ještě zachráníte. Já myslím, že by spousta lidí ocenila, kdyby jste se zbavil každýho, kdo to tu teďka vede. A určo byste i odved daleko lepší job, fakt."
"Pozdě? Byl náš lid spasen? Či zahuben? Podlehla Británie zrůdným Anglům a Saxonům? Je pod nadvládou Vikingů? Nebo došlo na nejhorší a králem je Francouz?"
Děvče se opřelo do židle. "No asi spíš tak nějak všechno dohromady."
Král nasadil zděšený výraz. "Jakže?!"
"Teda až na toho krále Francouze. To spíš Němec."
"Něm... takže Británie vskutku padla! Přišel jsem pozdě!"
Dívka párkrát kývla a soucitně dodala: "Ale no tak, určitě to ještě zachráníte. Já myslím, že by spousta lidí ocenila, kdyby jste se zbavil každýho, kdo to tu teďka vede. A určo byste i odved daleko lepší job, fakt."
1. srpna 2024
Děda - napsala Alena Zouvalová
„Kdo?“ zeptá se děda.
Zbytek rodiny propukne ve smích.
Tohle je klasika – skoro neslyší, a i když ano, zamyslí se a neposlouchá.
„V Plzni to vězení, znáš?“ zeptá se mě teď.
„V Plzni to vězení, znáš?“ zeptá se mě teď.
„No nikdy jsem tam nebyla,“ odpovím na tu náhodnou otázku.
„Tam za tim bele kasárne, na vojně sme…“ téma, ať už bylo jakékoliv, sklouzne do známých vod historek z vojny. Já i bratr se musíme pousmát.
30. července 2024
Veselé literární esence - napsaly Kateřina Hošková, Alena Zouvalová, Matúš Šimončič, Ester Kateřina Vargová,
Bratr vejde ke mně do pokoje a zůstane na mě koukat. Já zas kouknu na něj.
„Co?“ řeknu.
On se podívá kolem sebe. Jakoby tu nikdy nebyl. Udělá další krok dovnitř a zavře za sebou. Projde se po pokoji, tím myšleno, že udělá další dva tři kroky, našlapuje opatrně, a prohlíží si zeď, knížky, všechno.
Stále z něj nespouštím oči.
29. července 2024
NADECHL SE A SKOČIL - NAPSALI MATÚŠ ŠIMONČIČ, ALENA ZOUVALOVÁ, NATÁLIE HOVORKOVÁ, KATEŘINA HOŠKOVÁ
SLOBODA
Matúš Šimončič
Lapajúci po dychu s krvavými bosými nohami a okovami okolo kotníkov stáli na hrane obrovského kaňonu. Koniec línie. Už nebolo kam bežať. Pozreli sa na seba.
“Čo teraz?” spýtala sa ho.
“Čo teraz?” spýtala sa ho.
On jej len ticho hľadel do očí.
Obaja vedeli, že ak ich biely muž chytí, budú mučení, bičovaní a neboli by prví, ktorí by prišli o ruku, ak nie celé rameno.
V diaľke počuli blížiaci sa brechot psov blízko nasledovaný cvalom kopýt. Vedeli čo musia urobiť. Otvorené čeľuste zeme žiariace sýtou oranžovo-béžovou neboli príliš odlišné od domova, z ktorého boli unesení.
“Tam sú!” zaznel hlas spoza nich.
Obaja sa nadýchli a skočili.
“Tam sú!” zaznel hlas spoza nich.
Obaja sa nadýchli a skočili.
25. července 2024
LES - NAPSALI MATÚŠ ŠIMONČIČ, ALENA ZOUVALOVÁ, NATÁLIE HOVORKOVÁ, MARIE RYSOVÁ
Z BAHNA
Matúš Šimonic
Obklopený hustým krovím a stromami, po členky zaborený v bahne sa cítim
stesnený.
Každým rozochveným nádychom moje pľúca plní vlhký, teplý vzduch
páchnuci po machu a lišajníkoch.
V hlave mi ohlušujúcim tónom rezonuje jedno
slovo: “MYSLI!”
Na čele sa mi vytvoril tenký film chladného potu a s rozbušeným
srdcom a vyschnutými ústami tupo hľadím na špinavú poloautomatickú brokovnicu v
rukách svojho kamaráta.
Zadání:
Popište les všemi smysly.
23. července 2024
Erotické literární esence - napsaly Kateřina Hošková, Alena Zouvalová
V POSTRANNÍ ULIČCE
Kateřina Hošková
Zlehka ji položil ruku na bok a nemotorně si ji přitáhl blíž. Cítila jeho teplo a v okamžiku, kdy přitiskl svá ústa k jejím. Když mu chtěla polibek oplatit, ozval se mužský hlas a pronikavé světlo jim zastínilo zrak.
„Hej! Tady nemáte co dělat!“ strážný sklonil baterku a gestem ruky jim naznačil, ať rychle zmizí. „Ať už vás tu nevidím.“
Kateřina Hošková
Zlehka ji položil ruku na bok a nemotorně si ji přitáhl blíž. Cítila jeho teplo a v okamžiku, kdy přitiskl svá ústa k jejím. Když mu chtěla polibek oplatit, ozval se mužský hlas a pronikavé světlo jim zastínilo zrak.
„Hej! Tady nemáte co dělat!“ strážný sklonil baterku a gestem ruky jim naznačil, ať rychle zmizí. „Ať už vás tu nevidím.“
Rychle si urovnala vlasy i sukni.
22. července 2024
Ztracen - napsala Alena Zouvalová
Doleva. Doprava. Doprava. Jebediah se udýchaně schoval za roh a hrůzný ještěr se prohnal kolem. Jebediah se zas rozběhl kudy přiběhl a běžel jak dlouho mohl. Následně se zhroutil na zem, a zhluboka rozdýchával tu trochu adrenalinu.
Bloudil v labyrintu už celé dny, voda mu docházela a nikdy dřív nebyl tak hladový. Za celou dobu živou duši nepotkal, jen plazy. Malé ještěrky, co šplhali po zdech a po suchých větvích, a pak samozřejmě ti větší. Jebediah nikdy draka neviděl, ale předpokládal že tenhle gigantický zubatý reptilián od toho nebyl daleko. Nerozuměl, čím se zrovna tady živí a co tady vůbec dělají, ale stejnou otázku by si mohli pokládat oni o něm. Možná v tom je ten trik – živí se váhajícími idioty co si to ztraceni štrádujou labyrintama.
Bloudil v labyrintu už celé dny, voda mu docházela a nikdy dřív nebyl tak hladový. Za celou dobu živou duši nepotkal, jen plazy. Malé ještěrky, co šplhali po zdech a po suchých větvích, a pak samozřejmě ti větší. Jebediah nikdy draka neviděl, ale předpokládal že tenhle gigantický zubatý reptilián od toho nebyl daleko. Nerozuměl, čím se zrovna tady živí a co tady vůbec dělají, ale stejnou otázku by si mohli pokládat oni o něm. Možná v tom je ten trik – živí se váhajícími idioty co si to ztraceni štrádujou labyrintama.
21. července 2024
Zásah shůry - napsaly Kateřina Hošková a Alena Zouvalová
OSEL
Alena Zouvalová„Už nevím, co si počít! Prosím, dej mi znamení!“ křičel Damián a mával rukama k nebi.
V tom se rozfoukal vítr a oheň před ním vzplál.
PŘEDČASNÝ POCIT VÍTĚZSTVÍ
Kateřina Hošková
Myslela jsem, že to bude snadné. Nebylo. I přesto, že jsem nevynechala jedinou hodinu a poctivě se učila, teď jsem měla v hlavě prázdno. Je to pokaždé stejné a já se nikdy nepoučím. Zkouším to stále dál a dál a v pěti z deseti případů selžu.
„Ano! Ano, děkuji! To, co dělám, tedy má smysl!“
Jeho osel mu pohlédl do očí: „Já už nevím. Ne, ty vole. Přestaň okamžitě dělat, co děláš.“
Jeho osel mu pohlédl do očí: „Já už nevím. Ne, ty vole. Přestaň okamžitě dělat, co děláš.“
PŘEDČASNÝ POCIT VÍTĚZSTVÍ
Kateřina Hošková
Myslela jsem, že to bude snadné. Nebylo. I přesto, že jsem nevynechala jedinou hodinu a poctivě se učila, teď jsem měla v hlavě prázdno. Je to pokaždé stejné a já se nikdy nepoučím. Zkouším to stále dál a dál a v pěti z deseti případů selžu.
18. července 2024
El Chupacabra - napsala Alena Zouvalová
Už to bude skoro pět let, co se Jan zabývá kryptozoologií a jeho největší fascinaci nebudí Yetti nebo Lochnesska, ale kryptyd zvaný chupacabra. Jde se o malého psovitě vyhlížejícího tvora, avšak s ostrými zuby kterým se vám jako upír může zahryznout do krku, aby vám vysál všechnu krev. To se aspoň říká. A Jan je přesvědčený, že už je blízko průlomovému objevu. Proto se vydal do pohoří Karadany v latinské Americe. Dopátral se tomu, že právě tam jako první na světě dokáže existenci chupacabry.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)



















