Prodlužovačka, model, stojan, světlo a papír v ateliéru - napsaly Emma Petit, Kateřina Hošková, natálie Hovorková, Regina Knapíková a Alena Zouvalová

PRODLUŽOVAČKA V ATELIÉRU

Emma Petit

Těsně nad podlahou dlouhé skleněné stěny se na mohutných sloupech, který drží sklo pohromadě, ukrývají moje zásuvky. Každý den v jejich blízkosti odpočívám. 

Ráno mě někdo z klidného kouta odtáhne do rušného středu haly, aby do mě zapojil elektrické topení. Pak se po téhle chladné místnosti rozehřejou malé horké body, ve kterých se usadí modelové. K nim se snaží studenti přesunout s těžkými stojany. Ti na mě furt nadávají, protože teď musí kolem mě složitě kličkovat. Neustále o mě zakopávají nebo mi drhnou tělo po betonové podlaze. 

Běda ale, aby mě na minutku odpojili a usnadnil si tak trasu. Žádný z modelů nechce totiž přijít o své teplíčko.

Metafory - napsaly Alena Zouvalová, Marie Rysová, Kateřina Ester Vargová, Kateřina Hošková a Kateřina Surmová

Bolest zubů je jako pulzující žihadlo vosy.

Hašlerka vypadá jako kousek skla ohlazený mořem.
Podzimní vítr zní jako vzdálený křik.
Sebepoznání je jako zjistit, že na dně pytlíku je ještě jeden bonbon.

Její hlas voní sladce jako vzduch na poli vlčích máků.

Ranní slunce chutná jako kakao od babičky.
Noční bouřka je hořká jako drink ze statické elektřiny na baru věčnosti.
Hudba zněla těžce jako nárazy vln o skály.

PŘÍBĚHY NA SEDM SLOV

Alžběta Káninská: Polévka na plotně vzkypěla. Nikdo nebyl doma.

Alena Zouvalová: Houba se sama zvedla a opustila les.

Kateřina Surmová: Nikdy jsem na peklo nevěřil. Velká chyba.

Regina Knapíková: Dej mi kousnout! Neee, celý to sežereš!

Alena Zouvalová: Našel kouzelný prsten. Pak se děly věci.

Marie Rysová: Jel na starém kole, řetěz se zaseknul, au.

Kačka Hošková: „Hej Stůj!“ zavolal na něj udýchaně. Nezastavil.

HÁČEK - NAPSALY VALENTÝNA HÁJKOVÁ, JAROSLAVA ČERNÍKOVÁ A KATEŘINA HOŠKOVÁ

Divočina

Valentýna Hájková

Mám pocit, jako by mě ty dlouhé liány chtěly chytit a uvěznit.
Prodíráme se džunglí. Hustým porostem na cestu proniká jen trocha světla a čím hlouběji do pralesa postupujeme, tím větší strach ve mně to zlověstné ticho probouzí. Ohlédnu se na mámu. Na vteřinku se zastavila, aby si utáhla gumičku na culíku, když v tom před ní něco žuchne a máma zaječí: „Had!"

SMUTNÉ LITERÁRNÍ ESENCE - NAPSALA MARIE RYSOVÁ, EMMA PETIT, NATÁLIE HOVORKOVÁ, BARBORA PERNICOVÁ, MATÚŠ ŠIMONČIČ, ALENA ZOUVALOVÁ, KATEŘINA HOŠKOVÁ A REGINA KNAPÍKOVÁ

Zasloužené
Marie Rysová

Seděl v trávě a křičel, možná minuty, možná hodiny. Nechal vítr ať ho šlehá do obličeje a jeho vzlyky se ztrácely v tichu. Chtěl být sám, nechat se válcovat těmi všemi pocity, věděl, že je to zasloužené. Nebýt jeho, byla by tu ještě s námi, byla by tu s ním. Vždyť i v tom dopise psala, že odchází ode všech, ale hlavně od něj.


Osudová minuta
Emma Petit

Koukám na ní a v hlavě se mi zamlžuje. Slíbili jsme si přece, že se jednou zase v dobrém potkáme, ale teď jsem neměla odvahu ji vyrušit. Už je stejně pozdě, elegantně vystupuje z metra a já jen tiše pozoruji. Mizí mi před očima, tak jako naše dávno zapomenutá minulost.

Kuchyňské hovory - napsaly Kateřina Hošková a Veronika Wilhelmová

V lednici 

Kateřina Hošková

„Dnes je můj poslední den.“

„Co myslíš, že s tebou zítra udělají?“

„To zapomenuté mléko úplně vzadu tvrdí, že jsou jen tři možnosti. Buď na mě zapomenou, tak jak na něj, risknou to anebo mě vyhodí.“

„Vyhodí kam?“

„Říkají tomu koš. Víc nevím.“

„V továrně jsem o tom místě slyšel.“

„Ty si s tím nemusíš dělat hlavu, koupili tě včera. Mně už moc času nezbývá, zítra budu prošlý.“

MOHLA ZA TO TMA - napsala Kateřina Hošková

Byl to příjemný večer. Vál lehký podzimní vítr, a tak Petr nabídl dívce svou bundu. Odmítla i přesto, že ji v lehkých šatech musela být zima. Kráčeli vedle sebe nocí, aniž by tušili, kam cesta vede. Ačkoli si povídali už celé hodiny, ani na okamžik se nezdálo že by se jeden či druhý nudil, právě naopak. Petr doufal že cesta nikdy neskončí a nebude se s ní museli rozloučit.
Potkal ji dnes ráno. Vlastně ji potkával už několik týdnů. Na ulici, v obchodě, v kavárně a jednou dokonce prošla okolo okna jeho kanceláře.

Veselé literární esence - napsaly Kateřina Hošková, Alena Zouvalová, Matúš Šimončič, Ester Kateřina Vargová,

Sourozenci
Alena Zouvalová

Bratr vejde ke mně do pokoje a zůstane na mě koukat. Já zas kouknu na něj. 

„Co?“ řeknu. 

On se podívá kolem sebe. Jakoby tu nikdy nebyl. Udělá další krok dovnitř a zavře za sebou. Projde se po pokoji, tím myšleno, že udělá další dva tři kroky, našlapuje opatrně, a prohlíží si zeď, knížky, všechno. 

Stále z něj nespouštím oči. 

NADECHL SE A SKOČIL - NAPSALI MATÚŠ ŠIMONČIČ, ALENA ZOUVALOVÁ, NATÁLIE HOVORKOVÁ, KATEŘINA HOŠKOVÁ

SLOBODA 

Matúš Šimončič

Lapajúci po dychu s krvavými bosými nohami a okovami okolo kotníkov stáli na hrane obrovského kaňonu. Koniec línie. Už nebolo kam bežať. Pozreli sa na seba.
“Čo teraz?” spýtala sa ho. 

On jej len ticho hľadel do očí. 

Obaja vedeli, že ak ich biely muž chytí, budú mučení, bičovaní a neboli by prví, ktorí by prišli o ruku, ak nie celé rameno. 

V diaľke počuli blížiaci sa brechot psov blízko nasledovaný cvalom kopýt. Vedeli čo musia urobiť. Otvorené čeľuste zeme žiariace sýtou oranžovo-béžovou neboli príliš odlišné od domova, z ktorého boli unesení.
“Tam sú!” zaznel hlas spoza nich.
Obaja sa nadýchli a skočili.

Sladké hovory - napsaly Natálie Hovorková a Marie Rysová,

Pokušení

Natálie Hovorková

„Vím, že mě chceš.“
„Ne, slíbil jsem to ženě. “
„Jsem sladká, jen se podívej.“
„Nemůžu musím zhubnout.“
„Koukej ten krém, ta poleva, už ti tečou sliny.“
„Ale já strašně přibral“
„Jeden kousek neuškodí.“

„Ach, no dobře jeden malinký kousíček ... a je pryč.“

Erotické literární esence - napsaly Kateřina Hošková, Alena Zouvalová

V POSTRANNÍ ULIČCE
Kateřina Hošková
Zlehka ji položil ruku na bok a nemotorně si ji přitáhl blíž. Cítila jeho teplo a v okamžiku, kdy přitiskl svá ústa k jejím. Když mu chtěla polibek oplatit, ozval se mužský hlas a pronikavé světlo jim zastínilo zrak.
„Hej! Tady nemáte co dělat!“ strážný sklonil baterku a gestem ruky jim naznačil, ať rychle zmizí. „Ať už vás tu nevidím.“

Rychle si urovnala vlasy i sukni.

Zásah shůry - napsaly Kateřina Hošková a Alena Zouvalová

OSEL

Alena Zouvalová

„Už nevím, co si počít! Prosím, dej mi znamení!“ křičel Damián a mával rukama k nebi. 

V tom se rozfoukal vítr a oheň před ním vzplál.

„Ano! Ano, děkuji! To, co dělám, tedy má smysl!“
Jeho osel mu pohlédl do očí: „Já už nevím. Ne, ty vole. Přestaň okamžitě dělat, co děláš.“

PŘEDČASNÝ POCIT VÍTĚZSTVÍ
Kateřina Hošková
Myslela jsem, že to bude snadné. Nebylo. I přesto, že jsem nevynechala jedinou hodinu a poctivě se učila, teď jsem měla v hlavě prázdno. Je to pokaždé stejné a já se nikdy nepoučím. Zkouším to stále dál a dál a v pěti z deseti případů selžu.

Teta Květa - napsala Kateřina Hošková

„Vybrala sis dobře,“ pokývala hlavou teta Květa a vzala si ode mě bleděmodrý hrneček s bílými proužky. Sfoukla z něj napadaný pyl a čistým látkovým kapesníkem, který vytáhla z kapsy zbavila hrneček nejhorší špíny. 

Věnovala jsem jí úsměv a posadila se venku k přichystanému čaji. Zatímco teta vzala deštěm a prachem ošlehaný hrneček dovnitř umýt, prohlížela jsem si i zbytek hrnků. Mezi nimi jsem rozpoznala i ty, z nichž jsem pila minule. Ty novější se ještě hezky leskly a jejich původní barvy i vzory byly stále patrné. Těm starším, kterých se už pár let nikdo nedotkl lesk chyběl a původním barvám i vzorům slunce vzalo jejich starou krásu. I tak jsem měla tyhle hrnky raději. K domku se zkrátka hodily víc.

Rozvodové řízení - napsala Kateřina Hošková

Jindřich VIII Tudor a Anna Boleynová

„Stačí když to oba podepíšete a je to.“ 
Advokát v těsně přiléhavém saku s drobnou skvrnkou od kečupu na kravatě se zhoupl na židli, aby se mohl naklonit přes stůl a přisunul muži sedícímu naproti, několik papírů. Muž shlédl k dokumentům a podezřívavě přimhouřil oči. 

„To je vše?“ otázal se opovržlivým tónem.
„Ano,“ přisvědčil advokát a v koutcích úst mu zacukalo. Oblečení muže, jenž se představil jako Jidřich VIII Tudor, král Anglie a Irska, mu připadalo komické a jeho podivné otázky ohledně způsobů anulace manželství ho značně znepokojovaly, nicméně po těch letech v právnické branži se setkal i s podivnějšími lidmi. 

Příběhy na sedm slov

Anastassiya Astashkina: Nejsem dobrý. Nejsem špatný. Jsem naštěstí průměrný.

Barbora Macko: Spadl jsem do jámy, co nemá dno.

Kačka Hošková: Před cílem, zakopl, upadl, a závod nedokončil.

Marie Rysová: Měl rád adrenalin, poklekl tedy bez prstýnku.

Alena Zouvalová: Brouk neměl mnoho zkušeností s armádními stíhačkami.

Natálie Hovorková: Měl jít po žluté. Pozdě zjistil, že se ztratil.