Prodlužovačka, model, stojan, světlo a papír v ateliéru - napsaly Emma Petit, Kateřina Hošková, natálie Hovorková, Regina Knapíková a Alena Zouvalová

PRODLUŽOVAČKA V ATELIÉRU

Emma Petit

Těsně nad podlahou dlouhé skleněné stěny se na mohutných sloupech, který drží sklo pohromadě, ukrývají moje zásuvky. Každý den v jejich blízkosti odpočívám. 

Ráno mě někdo z klidného kouta odtáhne do rušného středu haly, aby do mě zapojil elektrické topení. Pak se po téhle chladné místnosti rozehřejou malé horké body, ve kterých se usadí modelové. K nim se snaží studenti přesunout s těžkými stojany. Ti na mě furt nadávají, protože teď musí kolem mě složitě kličkovat. Neustále o mě zakopávají nebo mi drhnou tělo po betonové podlaze. 

Běda ale, aby mě na minutku odpojili a usnadnil si tak trasu. Žádný z modelů nechce totiž přijít o své teplíčko.

Erotické esence - napsala Valentýna Hájková, Marie Rysová, Emma Petit, Barbora Pernicová, Ester Vargová, Anastassiya Astashkina, Regina Knapíková, Natálie Hovorková, Matúš Šimončič,

Knír

Regina Knapíková 

Neměla jsem to dělat, ale prostě jsem si nemohla pomoct. Vzhledem k naší historii to je poněkud nevhodné, ale stejně jej teď vídám jenom co půl roku, tak co?
,,Jak se teďka máš, jak se ti žije v novém městě, ty máš tak krásné šaty, ale to asi víš, že jsou krásné, jinak bys je nenosila... radši bych měl přestat….”

ŠLA JSEM PO ULICI... - NAPSALY ESTER VARGOVÁ, NATÁLIE HOVORKOVÁ, REGINA KNAPÍKOVÁ, VALENTÝNA HÁJKOVÁ a ANASTASSIYA ASTASHKINA

TEBE JSEM DLOUHO NEVIDĚLA 

Ester Vargová

Tuhle jsem takhle šla jsem po ulici a najednou někdo zavolal mé jméno. Otočila jsem se a naproti přes ulici matně vidím stát štíhlou ženskou postavu, která na mě zběsile mává.
„Kdo to sakra..“
„Ahoj Ester, to je mazec, tebe jsem doslova sto let neviděla.“ Dobíhá mě celá zadýchaná, pro mě zatím naprosto neznámá holka. Pár hnědých vlásků se jí lepí na vlhké lehce zapocené čelo a cení na mě od ucha k uchu svůj viditelně pečlivě udržovaný chrup.

JMÉNA POSTAV - NAPSALY ALŽBĚTA KÁNINSKÁ, EMMA PETIT, REGINA KNAPÍKOVÁ A VALENTÝNA HÁJKOVVÁ

Zadání: vymyslete dobré a špatné jméno pro následující listerární postavy:

1. Přísná učitelka
2. Mimozemšťan
3. Přepracovaný lékař
4. Úřednice za přepážkou

5. Fajn holka ze třídy

přísná učitelka: Agáta Fridrichová / Eliška Vocásková
mimozemšťan: E.O. / Pepík Vomáčka
přepracovaný lékař: Viktor Arazím / Kryšpín Šídlo
nerudná paní za přepážkou: Heda Kramerová / Eva Blažená
fajn holka ze třídy: Lujza Janků / Svatoslava Von Errenhardt
Alžběta Káninská

PŘÍBĚHY NA SEDM SLOV

Alžběta Káninská: Polévka na plotně vzkypěla. Nikdo nebyl doma.

Alena Zouvalová: Houba se sama zvedla a opustila les.

Kateřina Surmová: Nikdy jsem na peklo nevěřil. Velká chyba.

Regina Knapíková: Dej mi kousnout! Neee, celý to sežereš!

Alena Zouvalová: Našel kouzelný prsten. Pak se děly věci.

Marie Rysová: Jel na starém kole, řetěz se zaseknul, au.

Kačka Hošková: „Hej Stůj!“ zavolal na něj udýchaně. Nezastavil.

STAROŽITNICTVÍ - NAPSALA REGINA KNAPÍKOVÁ

Eva si to kráčela do práce. V rychlosti přicupitala k zeleným oprýskaným dveřím a zabrala za mosaznou kliku. Brigádu ve starožitnostech si při studiu historie užívala. Ve společnosti třpytivých broží, lesknoucích se váziček a obskurních sošek se vyskytovala ráda a k práci patřila i klidná nálada. Když do krámku někdo zabloudil, odložila pilník na nehty a ráda vypomohla s výběrem.

SMUTNÉ LITERÁRNÍ ESENCE - NAPSALA MARIE RYSOVÁ, EMMA PETIT, NATÁLIE HOVORKOVÁ, BARBORA PERNICOVÁ, MATÚŠ ŠIMONČIČ, ALENA ZOUVALOVÁ, KATEŘINA HOŠKOVÁ A REGINA KNAPÍKOVÁ

Zasloužené
Marie Rysová

Seděl v trávě a křičel, možná minuty, možná hodiny. Nechal vítr ať ho šlehá do obličeje a jeho vzlyky se ztrácely v tichu. Chtěl být sám, nechat se válcovat těmi všemi pocity, věděl, že je to zasloužené. Nebýt jeho, byla by tu ještě s námi, byla by tu s ním. Vždyť i v tom dopise psala, že odchází ode všech, ale hlavně od něj.


Osudová minuta
Emma Petit

Koukám na ní a v hlavě se mi zamlžuje. Slíbili jsme si přece, že se jednou zase v dobrém potkáme, ale teď jsem neměla odvahu ji vyrušit. Už je stejně pozdě, elegantně vystupuje z metra a já jen tiše pozoruji. Mizí mi před očima, tak jako naše dávno zapomenutá minulost.

Vtipné literární esence - napsaly Valentýna Hájková, Barbora Pernicová, Regina Knapíková, Emma Petit, Anastassiya Astashkina, Natálie Hovorková

Babiččiny patálie
Valentýna Hájková

Máme s tátou podezření, že babička má dyslexii. Projevuje se to celkem nevinně, občas se jí ve slovech popletou písmenka a vznikne z toho pěkná matlanina. A z nějakého záhadného důvodu má největší problém s bundama.
Nejikoničtější slovní kaši babička zamíchala na trzích v Budapešti.

FRANTA - NAPSALA REGINA KNAPÍKOVÁ, NATÁLIE HOVORKOVÁ, BARBORA PERNICOVÁ a MARIE RYSOVÁ

Přeju dobrej den, hele ty obroučky co jsem si tu posledně koupil, tak ty jsem přišel reklamovat, protože povězte mi, co to je za brejle, když ani nevydrží to když si na ně omylem sednu? Moje Růžena si ze mě dělala legraci, že už jsem holt starej a tlustej, večer v posteli jí to sice nevadilo, a hlavně že jsme k snídani měli zákusky, co zatáhla domů z firemního večírku. ale já vám povidám, to s těmi brýlemi je vaše chyba! 

NEJPODIVNĚJŠÍ ČLEN NAŠÍ RODINY - NAPSALY REGINA KNAPÍKOVÁ A BARBORA PERNICOVÁ

Bezinka
Regina Knapíková

Měli jsme Karamelku, Rozinku a Pralinku, nyní máme Bezinku. Bezinka je velmi legrační tvor s tou nejčistší duší, jenž jsem za svůj život poznala (jména vymýšlí táta).
Již její původ je opředen lehkým tajemstvím, je to příběh jako z kočičí červené knihovny. Její máma, obyčejná kočka domácí, žila na statku. A za plotem žil velikánský bílý angorský kocour.

FRAJER, PŘÍTEL A JINÍ - NAPSALI MATÚŠ ŠIMONČIČ, KATEŘINA SURMOVÁ, ESTER VARGOVÁ A REGINA KNAPÍKOVÁ

Frajer

Matúš Šimončič

Zobudil si sa na tvrdej posteli, otvoril oči do zahmleného rána a nevedel si si vybaviť kde si, ani čo je za deň. Panebože, to si sa zase opustil. Z dychu ti je stále cítiť to karibské brandy čo si pred rokmi dostal od otca na oslavu jubilea. 

“Brandy sa nepije, ale degustuje,” hovorieval. 

A ty, ako pravý rebel si tú fľašu do seba kopol celú. A podľa bolesti hlavy usudzuješ, že ti to nestačilo a bral si za vhodné zapiť to ešte niečím svetlým. Ty hovado. Čo by si myslel foter, keby ťa takto videl. Rozospanými páliacimi očami si prezeráš pochabú izbu. Lúpajúcu sa tapetu, ktorá svojou hnedožltou farebnosťou kričí: ”Česť práce súdruh, je rok 1970.” 

Všímaš si aj rozheganú lampu a tlstú, ešte drevom obloženú CRT telku.

DOMINA - NAPSALA REGINA KNAPÍKOVÁ

Je to femme fatale moderního věku. Odívá se vskutku epesně, boky jí většinou obepíná samet a i na jehlách ke mně po chodníku kráčí s naprostou jistotou.
Za pletky s učiteli, díky kterým jí to na výšce v podstatě patřilo, ji nakonec při studiu literatury vyhodili, a tak nadává na zasraný patriarchát, hlavně na večírcích po několika sklenkách. 

 se vášnivě rozpovídá o tom, jak nesnáší Bukowského kvůli jeho misogynnímu vyobrazování žen. Nejraději čte Puškina, Tolstého a Dostojevského.
Její postelí prošlo spoustu mužů a ani já nejsem výjimkou. S milostnými záležitostmi si prostě hlavu nedělá, a tak vymetá bary, party a seznamky v mobilu. Ostatně tak jsme se vlastně seznámili.
Brzy jí bude třicet a se spisovatelskou kariérou to zatím nevypadá nijak slavně, a tak se dostala k tomu, co jí jde vlastně, docela nejpřirozeněji.

Bajka z parapetu - napsala Regina Knapíková

„Čégo, madam!“
„To mluvíte na mě?“ špitla povadlá orchidej v rohu u okna potemnělého bytu.
„Ano, mluvím na tebe, už jsi tu nějakou dobu a ještě si se mnou ani mojí přítelkyní slunečnicí nepromluvila ani slovo!“ švitořila červená gerbera.
„No, když mi teď není vůbec do řeči.“
„Tak to mě velmi mrzí, ale pokud chceš, můžeš se mi i tady slunečnici vypovídat ze svého splínu.“
A tak jim orchidej pověděla svůj příběh.

ZASE PO ROCE - NAPSALA REGINA KNAPÍKOVÁ

Zase další ráno v našem rozkošném bytečku. Skoro všechno je tu prostě fajn- mé spolubydlící, kočka, naše výzdoba. Až na tu plíseň. Žlutý flek na stropě, na který mám výhled pokaždé když ulehnu do postele.
"Káto, jdu pro savo, je čas to tady konečně vystříkat," povídám spolubydlící jako náznak, že je čas se evakuovat. 

Odcházím do kuchyně, kde zápasím s vrškem a započnu svou práci. 

Krčím nosem, když ke mě proniká puch chloru, a když jsem hotová, otevírám naše prastará okna která nejdou nikdy pořádně zavřít a skoro je neotevíráme, proto asi ta plíseň.

A PAK SE NADECHL A SKOČIL - NAPSALY ALŽBĚTA KÁNINSKÁ, EMMA PETIT, BARBORA PERNICOVÁ, REGINA KNAPÍKOVÁA VALENTÝNA HÁJKOVÁ

Terapie
Alžběta Káninská

Z bílé místnosti ho bolely oči a tak bezděčně zaryl oči do země. Nasnášel každé úterní dopoledne. Vždycky ten stejných dezinfekční smrad, v plastové misce na stole mentolové bonobny, po kterých ještě aspoň půl hodiny necítil špičku jazyka, ale přesto si pokaždé aspoň jeden vzal, když mu je paní doktorka nabídla. Připadalo mu to jako nutná slušnost.
“No tak, Šebestiáne,” promluvila teď na něj klidným, laskavým hlasem, “jaképak děláš pokroky?”
Zašoupal nohama po zemi.
“Neboj, nepočítám, že bys všechno zvládl přes noc…”
“Už sem chodím dva a půl roku,” opáčil hořce.
“No, fobií se zbavuje špatně, to přeci dobře víš.”
“Jenže,” otřel si špičku nosu do rukávu, “jenže mě už to nebaví! Naposledy jsem nemohl ani na školní výlet.”

CHRPA A CHROUST - REGINA KNAPÍKOVÁ

Chrrrrr.
Co tady tak pospáváte?

Už dlouho nevysvitlo sluníčko. Ach jak já toužím znova roztáhnout své moré lístky!
To můžete přeci hned. Stačí chtít!

ŠEL JSEM PO ULICI - NAPSALY ALŽBĚTA KÁNINSKÁ, EMMA PETIT A ALENA ZOUVALOVÁ,

CO JSEM MOHL BÝT
Alžběta Káninská

Šel jsem po ulici a najednou někdo zavolal mé jméno. Otočil jsem se a spatřil vysokou postavu v tmavém, přestože trochu ošoupaném kabátu.
“Zdislave? Jsi to vážně ty?”
Nechápavě jsem zkoumal kontury jeho vrásčitého obličeje a hledal v něm stopy po tom rozesmátém hejskovi, kterého jsem kdysi znával.
“Jsem tu služebně, ale mám chvíli času. Nechceš skočit na jedno?”
Kývl jsem.
Tolik jsem toho zameškal a teď jsem nedočkavě dychtil po každé informaci, po každé pídi jeho života. Má rodinu? Děti? Je… s ní? Otázky se hrnuly jako velká voda.

Příběhy na sedm slov

Anastassiya Astashkina: Nejsem dobrý. Nejsem špatný. Jsem naštěstí průměrný.

Barbora Macko: Spadl jsem do jámy, co nemá dno.

Kačka Hošková: Před cílem, zakopl, upadl, a závod nedokončil.

Marie Rysová: Měl rád adrenalin, poklekl tedy bez prstýnku.

Alena Zouvalová: Brouk neměl mnoho zkušeností s armádními stíhačkami.

Natálie Hovorková: Měl jít po žluté. Pozdě zjistil, že se ztratil.

USADIL SE POD SMRKEM... - NAPSALY ALŽBĚTA KÁNINSKÁ A VALENTÝNA HÁJKOVÁ A REGINA KNAPÍKOVÁ

Záškolák
Alžběta Káninská

Usadil se pod smrkem. Les na něj shlížel očima mezerami v korunách stromů a poťouchle ševelil. Já vím, že jsi tu….
Zhluboka dýchal, plíce se mu plnily zelenou barvou až po okraj, přetékaly a nadouvaly se k prasknutí. Vůně byla omamná a uklidňující, tak dobře známá, jako když vás obejme starý přítel a vy i poletech bezpečně rozeznáte jeho pižmo.