Strasti schovaného strašidla - napsala Ema Zděradičková

Uvelebila jsem se ve vykotlané díře po spadlém smrku. Za chvíli budou vycházet! Všechno na bojovku je připraveno – svíčky, truhlice se sladkostmi... teď je jen na mně, abych je pořádně postrašila! V jámě bylo vlhko. Mezi zbytky kořenů jsem cítila mokrou hlínu a huňatý mech. Opřela jsem se o stěnu zeminy a do nosu se mi dostala jeho pronikavá vůně. Pořádně jsem nasála tu pravou podvečerní lesní atmosféru. Všude okolo byl klid.

Les po dešti - napsala Veronika Flora

Sedla jsem si pod břízou. Vítr se jemně dotýká mých rtů. Čerstvý vzduch voní po zelené trávě a vlhké zemi. Nedaleko ševelí listí. Z dálky zaznívá zpěv ptáků. Teplo proniká mezi větvemi. Zem pod nohama je měkká, trochu vlhká po dešti. 

Mezi prsty cítím hebký mech, který jemně pruží pod dotekem. Lehký závan větru přináší vůni medových květů. Slyším, jak poblíž potichu bzučí včela.

Veronika Flora

USADIL SE POD SMRKEM - NAPSALY BARBORA PERNICOVÁ A EMMA PETIT

Dýmka
Barbora Pernicová

Usadil se pod smrkem, připálil si dýmku a zavřel oči. Do nosu ho štípal pach kouře, na hlavu mu padalo jehličí. Nad sebou slyšel šustění křídel a krákání vran, na nohou cítil ostré nožky stonožek. Pod sebou cítil jak se něco hýbe, štípe, tisíce tělíček, mravenci, mraveniště. Chuť tabáku v ústech mu najednou přerušilo plesknutí, smrad, fuj!

USADIL SE POD SMRKEM... - NAPSALY ALŽBĚTA KÁNINSKÁ A VALENTÝNA HÁJKOVÁ A REGINA KNAPÍKOVÁ

Záškolák
Alžběta Káninská

Usadil se pod smrkem. Les na něj shlížel očima mezerami v korunách stromů a poťouchle ševelil. Já vím, že jsi tu….
Zhluboka dýchal, plíce se mu plnily zelenou barvou až po okraj, přetékaly a nadouvaly se k prasknutí. Vůně byla omamná a uklidňující, tak dobře známá, jako když vás obejme starý přítel a vy i poletech bezpečně rozeznáte jeho pižmo.