Uvelebila jsem se ve vykotlané díře po spadlém smrku. Za chvíli budou vycházet! Všechno na bojovku je připraveno – svíčky, truhlice se sladkostmi... teď je jen na mně, abych je pořádně postrašila! V jámě bylo vlhko. Mezi zbytky kořenů jsem cítila mokrou hlínu a huňatý mech. Opřela jsem se o stěnu zeminy a do nosu se mi dostala jeho pronikavá vůně. Pořádně jsem nasála tu pravou podvečerní lesní atmosféru. Všude okolo byl klid.
Tu a tam jsem zaslechla občasné cvrlikání a posléze i prvního nočního ptáka. V dáli bylo slyšet, jak dětem má sestřenice vysvětluje pravidla bojovky. Dlouze jsem zívla a když jsem ústa zavírala, pocítila jsem hořkou chuť na jazyku. Okamžitě jsem se začala kuckat a došlo mi, že jsem právě omylem posvačila mušku. Tisíce jejích sester se ji pak rozhodly pomstít, jelikož jsem byla do pár minut kompletně zeštípaná. Svědělo mě úplně všechno a nejvíc nos. S prsty od hlíny jsem se zoufale škrábala, musela jsem však přestat – vždyť mám být úplně potichu! To bude ještě dlouhá noc.
