Bajka o bílém pečivu - napsala Hanka Kratochvílová

V regálu pekárny si leží vedle sebe bageta a veka. Dohadují se, která je mezi zákazníky oblíbenější.
„Ten, kdo poznal svět, nechce už nikoho jiného než mě,“ vychloubá se bageta.

„Dovedeš si představit narozeninovou oslavu beze mě, Bez krásně obložených chlebíčků s bramborovým salátem a šunkou?“ brání se veka. 

Přichází pekař: „Tak co nám dneska zbylo? Ach jo, tak večer budu zase mít šišky se strouhankou.“

Den D - napsala Hanka Kratochvílová

Porod je obestřen závojem tajemství, strachu, očekávání. Stejně jako muži si rádi vypráví historky z vojny, ženy – matky sdílí svoje zkušenosti spojené s okamžikem, kdy přivedly své děti na svět. Moje rostoucí břicho jako by vyvolávalo v ostatních ženách nutkavou potřebu sdílet svoje zážitky z tohoto období. Moje máma mi například opakovaně popisovala, jak v porodních bolestech požádala zdravotní sestřičku, aby jí chytila ruku, a ta jí místo toho strčila do ruky násadu od koštěte se slovy: „Ještě byste mi tu ruku zlomila.“

Nová spolubydlící - napsala Hanka Kratochvílová

„Dobrý den.“

„Dobrý den. Tak Vás tady vítám. Odkud jste?“
„Přivezli mě autem z Břevnova.“
„Aha. To neznám.“
„To je kousek odtud, jeli jsme chvilku.“
„Hm.“
„A vy jste tady už dlouho?“
„Jo, jo. Žiju tady dva roky.“
„A jaké to tady je?“
„No, nestěžuju si. Jídlo ráno a večer. Voda teplá akorát.“

Literární esence - napsaly Barbora Bilišňanská a Hanka Kratochvílová

Erotická

Barbora Bilišňanská

Potkali se po dvou týdnech. Vlastně byl rád, že ji několik dní neviděl. Aspoň o dovolené nemusel na ni myslet, když si plnil večerní manželské povinnosti.

A teď stojí na chodbě a vidí, jak jí upadl štos papírů, co nesla asistence. Jak je zvedala, tak se jí povyhrnula černá úzká sukně a velká oblá prsa si přimáčkla na stehna. Když se narovnala, musel se podívat, jestli jsou na svém místě, stále tak krásná…

Exotická dovolená - napsali David Brabec a Hanka Kratochvílová

"Tak nashle" ozvalo se a vysoké kozačky a latexová minisukně opustily vlakové kupé.

- Ježíš co to bylo za existenci.
- No co, tohle dneska holky nosí.
- To jsem si všimla, že si z ní nemohl spustit oči...
- Prosimtě, dyť seděla naproti, co jsem měl dělat...
- No, třeba ses mohl dívat na mě. Jsem tvoje žena a jsme spolu na dovolené.
- No jo...
- Dřív si říkal, že se ti umělý kozy nelíbí...
- Vždyť je neměla umělý...
- Takže si na ně čuměl, žejo?
- Podruhé ti říkám, že seděla naproti mně.
- A ten zmalovanej ksicht, to se ti taky líbí?
- Ty sis taky dřív malovala oči...
- Jestli se ti to tak líbí, tak si za ní běž, za těma jejíma očima a pravejma kozama!

- Hele, víš co, tak já jdu! 

Doktor Petr - napsala Hanka Kratochvílová

„Už jsme všichni, dobrou chuť.“
„Ještě chybí Petr.“
„On nebude, spí, je po službě.“
Takto probíhají všechna naše rodinná setkání. 

Přestože je Petr mým švagrem již téměř deset let, čas, který s námi strávil při rodinných návštěvách, nepřekročil pár minut. Důvod je stále stejný: spí, je po službě. 

To však vůbec neznamená, že bychom neměli možnost se o něm něco dozvědět. Stopy jeho činorodého života (v době, kdy nespí) můžeme pozorovat téměř na každém kroku.
„Máte hezký stůl, kde jste ho koupili?“ 

„To vyrobil Petr.“
„Co ty tvoje vředy, už je to lepší?“ 

„Jo, jo, Petr to vyléčil.“
„Koukám, ta Vaše zahrada nějak prokoukla.“ 

„Viď? To víš, Petr ořezal stromy, zryl záhony a posekal trávník.“
Už se radši dál neptám a ztiším hlas, aby se mohl Petr v klidu dospat. Když je po službě.

Tělák v devítce - napsala Hanka Kratochvílová

„Už je tu zase!“ 

 v teplákovce se třemi pruhy, která byla módní možná v době, když ona sama chodila na základku, vbíhá s píšťalkou v puse. Krouží kolem tělocvičny a snaží se nás přimět k pohybu. Psychicky nejslabší kusy se zvedají a přidávají se k ní, samozřejmě s výrazně pomalejším tempem.
„Vstáváme děvčata, pohyb je zdravý!“ 

Zvuk píšťalky udává rytmus. Zatímco tělocvikářka vytrvale klusá, vysoko zvedá kolena, holky se plouží jak po uběhnutém maratonu.
„A teď na značky, protáhneme se.“ 

Učitelka se předklání a dotýká se svých špiček, což se nedá říct o ostatních. Některé se pokouší dotknout se aspoň kolen, jiné uléhají na parkety zcela vyčerpané. Tak takhle vypadá zdraví. Ještě že mám tenhle týden zase krámy a nemůžu cvičit.