Namibie je země krajiny. Širokých obzorů a vzdálených horizontů. Vybarvená pastelovými tóny, které se někde v dálce jemně prolínají s modrou oblohou.
S příchodem noci se barvy ztlumí a zůstanou jen obrysy. Nad hlavou se rozprostře tmavý satén ozdobený diamanty souhvězdí. Čistý a ničím nerušený. Má v sobě hloubku, sílu a klid. Krásu šperků africké královny a poznání, že věci jsou takové, jaké mají být.
Ráno bývá jiné. Jen krátce je svět z noci ještě chladný a svěží. Během chvíle se všechno rozpálí, země i vzduch. Slunce nemilosrdně přebírá vládu.
Člověka na treku posměšně vybízí ke spěchu: „Běž! Nic ti neodpustím! Běž rychle! Jestli chceš vůbec někam dojít.”
Vedro se vlní nad pouští. V jejím písku, jen kousek od pobřeží, se třpytí neobyčejné kamínky. Tvrdé a věčné. Symbol pohádkového bohatství. Diamanty. Kousky obyčejného uhlíku. Zrozené za dramatických podmínek.
Namibijské diamanty mají romantický původ. Narodily se před mnoha miliony let, v hloubce přes sto kilometrů na území dnešní Jihoafrické republiky, v oblasti Kimberley. Na povrch je dopravily sopečné erupce. Díky erozi a vodním srážkám se dostaly do povodí řeky Oranje. Odtud je čekala pouť dlouhá přes tisíc kilometrů. Patricijské kameny se na ní otloukaly a třídily k dokonalosti. Na cestě říčním korytem až k oceánu. Ale ani na dně moře nenašly klid. Benguelský proud je vzal a táhl na sever k pobřeží Namibie. Tam je vlny vyplavily zpátky na břeh a vítr zahnal daleko do pouště.
Jako první je našel železniční dělník u města Lüderitz. V roce 1908. Odstartoval tím diamantovou horečku. Ta založila pouštní město Kolmanskop. Jeho sláva a bohatství trvala dvacet let, než se těžba přesunula víc na jih. Výstavní město umřelo v roce 1956, ve věku nedožitých padesáti let. Teď už je jen místem pro turisty. Nabízí zachovalou architekturu počátku dvacátého století zasazenou do pouště. Elegantní domy plné navátého písku. Křičí do světa zprávu o pomíjivosti doby a jako odměnu za zájem nabízí báječné světlo pro fotografy.
Ale Kolmanskop je jen jeden bod na mapě. Kolem něj je pásmo pouště a dun podél pobřeží. Sperrgebiet. Zakázaná zóna posetá diamanty. Vyhlášená jako národní park bez přístupu. O rozloze dvacet šest tisíc kilometrů čtverečních. Tedy zhruba jako třetina České republiky. Těží se asi na pěti procentech oblasti. O tom, kolik diamantů se z moře ani nedostalo na břeh a zůstalo pod hladinou, je zbytečné přemýšlet.
Tvrdé a věčné nejsou jenom diamanty. Stejní jsou Křováci neboli Sanové. Dokázali přežít věky. Takoví jací jsou. A u toho tančit a zpívat. Sto, možná dvě stě tisíc let. V těch nejdrsnějších podmínkách a měnícím se klimatu. Pod tlakem kmenů a národů, které z nich zřejmě vyšly a které by dnes v jejich prostředí nepřežily ani týden.
Vlny času je pomalu odnášejí do minulosti. Jejich DNA a vztah s Kalahari. Přitom jsou to možná naši nejstarší příbuzní. Kdokoliv z nás by našel svoji prabábu Evu a podíval se jí do tváře, nejspíš by uviděl rozesmátý ženský obličej z kmene Sanů.
- Voda v Namibu: tehdy mi to ještě nepřišlo divné. Že mi vždycky největší překvapení připraví voda. V poušti, na horách, v rovníkových deštných pralesech nebo i v Čechách.
- Děti a AIDS: dřív pití a chleba, kluci, z kterých křičí hlad, hlídání na parkovišti,Kupujeme jim chleba, studenou limonádu a sušenky. O pár let později peníze a bonbony
- Odběr očkované krve a přejetý škorpion
- Madony? Bouřka s deštěm a blesky v prázdné krajině
- Fish river
- Další kemp a africká královna
- Něco o historii Namibie
- FB s Matesem
- chybějící most na soutoku Oranje a Fish
- Aus a okolí: pastelová tráva, endemická flora a pouštní koně
- Gravel road D707: scenerie, barvy, tvary. Farma pět kempovacích míst, spaní a vstávání před svítáním, výlet s Hundem
- Bouřka, řeka v poušti, cesta na její konec, sbíhání dun a cesta bosky
- Prasklá pneumatika
- Kemp Granietkoppe, pouštní sloni, had u revepce, kempovací místo a výhled do krajiny
- Průvodce a leopard
- Tržiště a přilehlý bar
- Etosha?
Třeba už jenom proto, že Namibie patří do první desítky nejméně zalidněných území světa. A to se tam počítá i Grónsko nebo Pitcairnovy ostrovy ztracené uprostřed Pacifiku a obydlené asi třiceti pěti dušemi, převážně potomky vzbouřenců z lodi Bounty.
Ale zpátky k Namibii. Kromě klenotu, kterým je sama o sobě, může nabídnout i diamanty na nebi a v písku. Na nočním nebi, když stanujete někde uprostřed pouště. Daleko od světelného smogu. Se zakloněnou hlavou a s tichým úžasem pozorujete zázrak nerušené hvězdné oblohy. Diamanty na jižní obloze jsou poskládané do náhrdelníku, který si tahle Africká královna každý večer připne.
