27. dubna 2020

Můj děda rebel – napsala Leona Schillerová

Nejpodivnější člen naší už tak dost divné rodiny je děda Jirka. Nejen že je pro každou špatnost, ale i srandu. Vymýšlí kde co, jen aby vyprovokoval babičku, což se mu někdy povede. Prostě je to takový osmašedesátiletý puberťák. Ptala jsem se babičky, jestli se s dědou nudí. S úsměvem odpověděla: „Za ta léta to ani nejde.”
Prarodiče žijí ve vedlejší vesnici ve velikém domě s historií. Postavili ho totiž jen díky vypálené slivovici, kterou se prý údajně za komunismu podplácelo.
Děda je typický Jihomoravan. Zamlada chodíval za stárka a juchal tak, až z toho drnčely sklenice v kredenci.
Vyprávěl mi, jaký byl ministrant a jak každou neděli tajně farářovi upíjel víno. Co si já ale pamatuji, děda moc do kostela nechodil. Vždy se obhajoval tím, že má moc práce a na mši nemá čas. To vše se změnilo minulý rok, kdy jsem měla složit maturitní zkoušku. Samou nervozitou ani spát nemohl, a tak se začal modlit.
„Panenko Maria, ať ta naša holka tu maturitu udělá a když jí udělá, budu chodit do kostela každou neděli.” No a já zkoušku z dospělosti složila. Tak teď děda musí do chrámu Páně každou neděli.
Dědeček pochází ze staré zemědělské rodiny. Často jezdí na pole, jen aby se ujistil, že je vše na svém místě. Jednou nám totiž líčil, jak viděl zloděje, který nám kradl brambory. Zloděj mu utekl, ale zanechal po sobě rýč a tašku vykopaných brambor. Důležité je také zmínit, že děda chce umřít na poli. Říkal: „Normálně to se mnou šlahne a pak mě tam jen najdete úplně tuhýho.”
Mám pocit, že poslední dobou je dědův humor bezedný. Naposledy si dělal srandu z mého bratra, který si stěžoval, že mu padají vlasy. Načež děda pohotově zareagoval: „Ale, to máš jen odřené od stehen.”
Bratr zrudl a okolí padlo smíchy. Takový je prostě děda.

Žádné komentáře:

Okomentovat