11. května 2020

Metafory

Jeho chůze zní jako opilý velbloud na koksu.
Hašlerka voní jako absint v tabletách.
Podzimní vítr zní jako tuberácký kašel vysloužilého tenora.
Sebepoznání je jako rána cihlou do obličeje. Cihlou obalenou ostnatým drátem a namočené v kyselině.
Bolest zubů je jako… nikdo nečeká španělskou inkvizici!
Ranní slunce chutná jako vinna z prošukané noci.
Noční bouřka je hořká jako dobře uvařený kafe.
Hudba zněla těžce jako můj život v pondělí ráno.
Její hlas voní sladce jako mrtvola ponechaná několik dní na slunci.
Přivonět si k benzínu je jako vzpomínka na Jana Palacha.
(TaTáňa Zouharová)
Jeho chůze zní jako obrovský titán kráčející se po Zemi.
Hašlerka vypadá jako kousek drahokamu.
Podzimní vítr zní jako smutná píseň umírajícího léta.
Sebepoznání je jako nekonečné množství zamčených dveří.
Bolest zubů je jako starodávné středověké mučení.
Ranní slunce chutná jako křupavá kostka ledu.
Noční bouřka je hořká jako sklenka vodky v baru o půlnoci.
Hudba zněla těžce jako jeho hlas, když mi řekl, že chce se rozejít.
Její hlas voní sladce jako zralá podzimní jablka.
Přivonět si benzínu je ako se vrátit do Ruska na Máselnici, když jsme pálili strašidlo.
(Anna Manokhina)


Jeho chůze zní jako když jde slon v tympánu.
Hašlerka vypadá jako indigově zbarvený drahokam.
Podzimní vítr zní jako ševelení spadaného listí.
Sebepoznání je, jako když se na sebe díváš z oblohy a nestačíš se divit, co vidíš.
Bolest zubů je jako když tě přibíjí ke kříži.
Ranní slunce chutná jako čerstvě vymačkaný pomeranč.
Noční bouřka je hořká jako campari.
Hudba zněla těžce jako plechové boty.
Její hlas voní sladce jako čerstvě upečená bábovka.
Přivonět k benzínu je jako spadnout do kádě s petrolejem.
Jeho chůze zní jako veverka, která skáče ze stromu na strom.
Hašlerka vypadá jako granule pro vánoční skřítky.
Podzimní vítr zní, jako kdyby bůh neměl co dělat.
Bolest zubů bolí jako samotné trhání.
Ranní slunce chutná jako zralá broskev.
Noční bouřka je hořká jako pivo, ale bez pěny.
Hudba zněla těžce, jako když táhnu tašky z nákupů.
Její hlas voní sladce jako hustý med.
Přivonět k benzínu je jako se rozejít s automechanikem.
Sebepoznání je jako kanál bez poklopu.
(Leona Schillerová)


Jeho chôdza znie ako balvan valiaci sa dole horou.
Hašlerka vyzerá ako cenovo dostupnejšia verzia ametystu.
Jesenný vietor znie ako stádo divokých pegasov.
Sebapoznanie je ako varenie. Skúšaním rozličných ingrediencií a jedál spoznávame to, čo nám najviac chutí.
Bolesť zubov je ako dav vrieskajúcich ľudí.
Ranné slnko chutí ako teplý čaj pri tlejúcom krbe.
Nočná búrka je horká ako môj dotieravý šéf.
Hudba znela ťažko ako vlak rútiaci sa po tichom vidieku.
Jej hlas voňal sladko ako jarné jahody.
Privoňať si benzínu je ako cestovať späť v čase do otcovej starej dielne.
(Ján Sorokáč)




Žádné komentáře:

Okomentovat