26. března 2020

Můžeme vyrazit – napsala Leona Schillerová

Dobře, tma. Hlavně žádnou paniku a nepotřebuješ ničí pomoc. V klidu se posadím na postel a můj mozek začíná pracovat na plné obrátky. Jak vypadá můj pokoj? Jasně, už vím! Naproti mně je přeci skříň se zrcadlem. Vstávám a pod nohama cítím hrubou plovoucí podlahu. Doputovala jsem až ke skříni, sláva.
Otvírám skříň a prohledávám prádlo. Už vím podle hmatu, co rozhodně mít na sobě nechci, třeba tenhle odporný svetr, hrozně totiž kouše. Hmmm, moje oblíbené heboučké tričko, to si rozhodně vezmu. Mé ruce se poté přesunou ke spodnímu prádlu. To miluju, je tak jemné.
Užívám si ty dotykové orgie, až si vybírám krajkové kalhotky s podprsenkou z bambusového vlákna a ještě smotané ponožky. No ale kde mám kalhoty? Aha, no jo, vlastně jsem je včera nechala na židli. Doploužím se k židli, beru si poslední kousek mého oblečení. Myslím, že mi to sluší.
Dotýkám se hrubé zdi pod nohama, vrže podlaha. Přicházím ke schodišti, které mě dovede až dolů. Hmm, slyším mámu.
„Tak co, jsi připravená?“, ptá se mě tím známým hlasem.
„No jasně mami, můžeme vyrazit!“

Žádné komentáře:

Okomentovat