17. září 2018

Češi a Němci - napsal Vladimír Mouček

Žijeme po tisícovku let vedle sebe, naše kultura i naše myšlení je nejbližší mezi národy celé Evropy. A přesto – zejména z naší strany je náš vztah stále kritický.
Narodil jsem se v Bavorsku. Tatínek pracoval jako vozmistr ČSD ve Furtu prováděl technickou kontrolu vlaků jedoucích na naše území. Moje starší sestra každý den jezdila přes hranice do gymnasia v Domažlicích. Jak jsem to viděl já - tehdy pětiletý kluk?
S maminkou jsme často jezdili nakupovat do Domažlic, protože u nás byly potraviny podstatně levnější než v Německu.
Na České Kubici nás velice komisně a podezřívavě kontrolovala česká finanční stráž. Na Folmavě nastoupili jejich němečtí kolegové. Jako stálé kunčofty nás s mávnutím ruky propouštěli. Zejména celník Hans s úsměvem od ucha k uchu vítal mou půvabnou sestru. V Německu bylo pod přísnými tresty zakázáno presentovat české noviny. Při vystupování z vlaku ve Furtu Slávce vypadly noviny, které do poslední chvíle pročítala.
Četník, který stál na peronu na ně položil nohu a významně se zamračil. Tatínek, který na nás čekal je rychle sebral a odváděl nás pryč. Na mostě před nádražím dal Slávce strašnou facku a ta ani necekla.
Slyšel jsem, jak tatínek mamince vypráví, že v hospodě se mu Bavoráci omlouvali za chování Sudeťáků. Také maminka říkala, že bavorské sousedky jsou k ní velice slušné.
Naše parta se skládala z Hansiho a jeho sestry Eve (jejich tatínek měl na hlavní třídě cukrárnu) a z Peprla ze statku. Hansi i Eve nosili bílé podkolenky, a když si je trochu umázli, hned utíkali domů si je vyměnit. To Peprl byl česky normální.
V srpnu 1938 přijel na Dračí slavnosti do Furtu Hitler. Byla paráda, přes město šel velký průvod. Končili v amfiteátru za městem, kde Hitler pronesl řeč z kamenné tribuny.
Já jsem celé odpoledne poskakoval se svými německými kamarády, kteří utvářeli dětskou stráž okolo Hitlera. Tak se stalo, že jsem se octl na té tribuně asi tři metry vedle Hitlera. On hrozně řval, ale hlavní šok pro mne bylo závěrečné nadšení bavorského publika a jejich drajmal hoch!
Našel mne tatínek a ani jsem výprask nedostal. Mne hlavně šokovalo, jak se změnili ti sympatičtí Bavoráci. V březnu 1939 jsme utekli do Domažlic.
V srpnu na svatém Vavřinečku jsem stál v obrovském davu který naslouchal vlasteneckému kázání pana faráře a pak ten dav zpíval píseň Ta naše písnička česká a lidé plakali.
V zimě bylo hodně sněhu, a tak jsem sáňkoval na kopečku za statkem, ve kterém jsme bydleli. Z polí přicházela četa německých vojáků. Nabídl jsem jim, jestli se nechtějí svézt. Velitel dal rozchod a asi hodinu ti němečtí kluci se mnou s nadšením sáňkovali. Později mne napadlo, kolik z těch kluků za pár měsíců asi zařvalo u Stalingradu.
Státy by měly řídit mámy. Německá, jako česká by nikdy nechtěly, aby jejich dítě zahynulo.

Žádné komentáře:

Okomentovat