Velká část spolužáků šla skládat přijímací zkoušku na měšťanskou školu a ti,co uspějí nejlépe se mohou přihlásit ke zkouškám na gymnasium Moc se mi líbila moderní,nedávno dokončená budova gymnasia - bylo by báječné tam chodit. Po skončení vyučování jsem do té budovy (byla jen asi 300 m od naší staré školy) zašel.
Probojoval jsem se přes pana školníka, který mne nakonec odvedl do sborovny. Vysvětlil jsem přítomným profesorům,že jsme se nedávno přistěhovali z Domažlic a rodiče nevěděli o systému,takže mne nepřihlásili.Nakonec mi řekli,abych k nim poslal tatínka. Za týden na skleněných dveřích gymnasia byla cedule se seznamem asi 120 uchazečů o přijetí.Bylo tam i moje jméno.
Přijímací zkoušky se skládaly po 3 dny.Chodili jsme postupně do specialisovaných kabinetů -dějepis,zeměpis,matematika -atd. Požádali nás,abychom odpovědi formulovali v německém jazyce.Byl rok 1943-vrcholný rok války.To bylo pro mne výhodou-česky jsem donedávna mohl hovořit jen doma.
Druhý den po zkouškách se opět objevila na dveřích gymnasia cedule-seznam přijatých studentů. Opět tam bylo i moje jméno.Letěl jsem přes celé město k domu paní učitelky Coubalové a nadšeně hlásal „že mne přijali“. Jako ledová sprcha na mne působil nezájem paní učitelky-zeptala se mne jen zda byl přijat Matoušek- jeho rodiče měli ve městě největší obchod.
V září bylo na prostranství před gymnasiem slavnostní zahájení školního roku.Byl jsem moc hrdý na to,že stojím v šiku primánků.
Neměl jsem ale ještě vyhráno.V těch dobách bylo gymnasium školou pro elitu okresu.Čtyři spolužáci měli rodiče známé lékaře,dva měli rodiče,kteří ve škole učili,Mírákův tatínek byl okresním hejtmanem,ostatní měli velké obchody nebo velkostatky.Samozřejmě mi rodiče nemohli platit soukromé hodiny.Pro mne byla třeba francouzská komposice velkým oříškem,Jitka-předsedkyně třídy ji vždy měla za jedna-paní profesorka jí na soukromé hodině řádně připravila.Na mém vysvědčení nepříjemně kralovala známka „dostatečný“.
Teprve v kvartě, když nastoupily náročnější obory matematiky,deskriptivní geometrie,chemie a fysiky jsem se dostal do úrovně známek „výborný“ Byla to křižovatka - mohl jsem nastoupit do učení a v pohodě žít v našem rodinném domku, nikam se nehnat.Vlastně jen obdiv krásné budovy mne vedly dál.
