VZPOMÍNKA - napsala Kateřina Sedláčková

V půlce slova se najednou zadrhla a zůstala na kratičký moment strnule stát na ulici, zatímco kolem dál nevzrušeně jezdila auta. Ano, ten muž, co právě zabočil za roh, to byl určitě on.
Trvalo jí několik předchozích let, než ho poprvé dostala z hlavy, a najednou byl zase tu. Myslí jí proudily obrazy z doby, když byla malá a jejího tátu navštěvoval starý rodinný přítel se svým synem.

Háček k cestopisu - napsali Martin Paruch, Kateřina Sedláčková a Petra Petrlíková

Na rovníku bez itineráře
Martin Paruch

Jsem v Quitu, hlavním městě Ekvádoru a v hlavě mám plány na spoustu týdnů v téhle neuvěřitelně rozmanité zemi. Tak trochu tomu ještě pořád nemůžu uvěřit. Stále mám pocit, že je nutné něco zařídit, udělat a odpovědět na maily. Vypadnout z každodenního soukolí velké korporace není jenom tak. To, že jsem teď tady, je souhra mnoha okolností, za které jsem osudu vděčný...

Cesta z města - napsala Petra Petrlíková

DEN PRVNÍ – PÁTEK

Původně jsme měli vyrazit ve čtvrtek. Manžel Martin mi oznámil, že pojedeme na dovolenou karavanem, který objednal, a protože jsem pracovala ve čtvrtek do 18 h, tak se pro mě zastaví po cestě. Na otázku, kdo sbalí, mi sdělil, že oni (manžel a dva synové si za normálních okolností mají problém najít i slipy). Nakonec jsem je přesvědčila, že bude lepší vyjet až v pátek.

POSTEL A MOBIL - napsala Kateřina Sedláčková

„To je zase křiku takhle po ránu! Vždyť nám tím rámusem vzbudíš celý dům. Co dům, celou ulici!“
„Nejspíš budu muset. Jen se na toho našeho výtečníka podívej, jak zařezává.“
„No jo, mrtvá váha. V kolik jste včera dorazili domů?“
„Byly přesně tři hodiny, 6 minut a 23 vteřin ráno, když jsem se připojil na domácí internet.“
„Aha, zase dlouhá noc… Tak proto se v noci ani nehnul. A teď máme kolik?“

ITALSKÉ KOMPROMISY - napsala Kateřina Sedláčková

Z kohoutku vytryskl proud horké vody a zalil dno italské skleněné vázy, bez povolení zapůjčené z hotelové terasy. Váza byla ještě v nedávné minulosti plná heboučkého plážového písku, bělostných mušlí a mořem vyhlazených oblázků, ale v ten večer bylo totéž dno vydrbané do čista a vyplněné naší poslední sušenou čínskou cihlou z nudlí s úplně zbytečnou oblohou z univerzální kořenící směsi vydávající se za zeleninu. 

NEZVANÍ HOSTÉ - napsala Kateřina Sedláčková

Gabriella je sestra poskytovatele RBNB. Teď vzala za mosaznou kliku dveří do svého pokoje a zabrala. Musela použít trochu víc síly, dveře už ve svém rámu po letech neseděly zdaleka tak dobře, jako v době, kdy byl byt dokončen.
Namísto očekávaného obrazu jejího pokoje, dokonale vypucovaného a srovnaného, jak ho před pár dny opustila, se jí před očima objevila scéna jako z blbého filmu. Chvíli jí trvalo, než pochopila, na co se to divá.
„Kdo… Kdo jste a co děláte u mě doma?“ začala šeptem, ale konec věty už vykřičela. 

A měla k tomu dobrý důvod.  
Na její dřív uklizené podlaze se válely otevřené kufry, z nichž na koberec přetékaly motanice všemožných kusů oblečení. Její psací stůl z přírodního dubového masivu po dědečkovi, který měla za všech okolností krásně srovnaný, se topil pod velkou hromádkou sušenek.

STRÝČEK PAVEL REKLAMUJE BRÝLE - napsala Kateřina Sedláčková

No dobrý den. Podívejte, věc se má takhle. Jsem tu, abych vám reklamoval ten mobilní telefon, co jste tu večer mé ženě pomáhal vybrat. Dneska ráno mi ho u snídaně ukazovala – to mi připomíná, znáte už tu novou pekárnu tam u nás v Říčanech u radnice? Dělají tam zaručeně ty nejlepší buchty v Praze, i vaše babička by zaplakala závistí.

Že neznáte? Počkejte, jedna mi tu od snídaně zbyla, dal jsem si ho někam do kapsy, chcete vzorek?

STRÝČEK PAVEL - napsala Kateřina Sedláčková

Pokud jste byli někdy skálopevně přesvědčeni, že něco víte, ráda vás vyvedu z omylu. Strýček Pavel ví všechno totiž zaručeně nejlíp. 

Všechno ví, všechno umí, všude byl a všechno někdy dělal. A to minimálně dvakrát. Alespoň tak to vždycky s oblibou sám hrdě říká. 

O zeměpise toho ví víc než ten nejzcestovalejší dobrodruh. Na vinici rád poučuje vinaře, jak se dělá víno a ve sklárně skláře, jak správně foukat. Řídí prý zaručeně nejlíp ze všech a zná ty nejlepší zkratky. Jen se mnou má nejspíš vždycky smůlu a všude jezdí pozdě.

Uvozovací věty

Zadání:
Vynechte uvozovací větu a doplňte emoci do přímé řeči. Zůstane jen přímá řeč a nálada.  

„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné,“ rozbrečela se.

Vynechte uvozovací větu a vymyslete, jak hrdinka plakala.

Příběhy na sedm slov

Měl život, měl štěstí, ztratil oboje dvoje. (Klárka Š.)

Nechoď s cizími lidmi. Šla, už nepřišla. (Eliška Klímová)

Prala se sama za sebe. Nula – jedna. (Kateřina Sedláčková)
 
Kroužek na prstu, řetězy na duši. (Sofie Epseinová)

Měl všechno. Hazardoval. Prohrál. Teď nemá nic. (Jasmin Carmel)

Když máš ucpaný záchod, nejdřív ho prošťouchni. (Petra Petrlíková)

Kdo šetří, má stejně kulový, jako já. (Hana Ulrychová)

Koupil boty, chlubil se. Už je nemá. (Eliška Klímová)

Maloval svými slovy obrázky. Byly nečitelné. (Kateřina Sedláčková)

Vlk honil laň. Laň utekla. Zůstal hladový. (Jasmin Carmel)

Indiánské přísloví: Když jedeš na mrtvém koni, sesedni. (Petra Petrlíková)