16. ledna 2021

Napište akčnější začátek k povídce Jirky K.

Zjevení na třicátém sedmém kilometru
"Hlavně to nikde neodřít a už vůbec nenabourat!" opakoval jsem si pořád dokola, zatímco jsem se pevně držel volantu a zarýval nehty do jeho měkkého, koženého povrchu. Bylo už šero, konec listopadu, trochu poprchávalo a stěrače naší stařičké škodovky roztíraly kapky po celém čelním skle tak, že ubíhající krajina před námi připomínala víc impresionistický obraz, než-li cestu z Brna. 
Byla to jedna z prvních jízd po boku mého otce, kdy se mi povedlo řídit natolik plynule, že vedle mě spokojeně usnul. Vnímal jsem to jako jasné vítězství a snažil jsem se to teď nepokazit.
(Petr Jan Juračka)

Ohlédnutí za nikým
Toho dne se začalo smrákat snad dřív než obvykle. Vyrážel jsem zrovna z Brna a rád bych se dostal domů do podhůří Beskyd ještě dřív, než se zcela setmí.
Dvojí klapnutí dveří - já coby novopečený řidič, a na místě spolujezdce můj táta, kterému bych tak strašně rád dokázal, že moje jízda bude bezpečná, klidná a bez jakýchkoliv zádrhelů!
Vyrazili jsme. Otec usnul téměř záhy. Větší důkaz jeho důvěry v mé řidičské umění jsem si nemohl přát. A pak přišla ta pravotočivá zatáčka ...
(Iva Homolková)


Mezi nebem a zemí
Stáli jsme s tátou na silnici a nevěděli, co si máme myslet. 
„Co to bylo?" zeptal jsem se táty. „Musel jsem zastavit, protože jsem viděl něco neuvěřitelného. Viděl jsi to taky?"
(Milena P.)
























































































Původní text:



Žádné komentáře:

Okomentovat