Hora Říp je pro Čechy něco jako mužské přirození. Spousta řečí okolo, a přitom takovej brdek.
Eiffelova věž je jako pyramida v Gíze. Jen je na to všechno chudák sama.Římské koloseum působí jako zbytky od snídaně mojí dcery. Ještě by se z toho najíst dalo.
Setkání s chudobou v Indii je stejný jako setkání s chudobou v Pardubicích. Ale barevnější.
Potápění na korálovém útesu je jako hodně dlouhá jízda na halucinogenech. Spousta barev, spousta tvarů a Ty se jen bojíš, jak všechno bude nuda, až se probereš.
Španělské býčí zápasy jsou jako volební debata v televizi. Koukáš na to a nechápeš, že je tohle na tomhle světě vůbec ještě ještě možný.
Cesta k protinožcům je pro mě jako dialog se ženou. Všechno je opačně.
Úplněk na Berounkou je úplně stejnej, jako úplněk nad Labem. Ale západněji.
(Petr Jan Juračka)
Chorvatské pláže jsou pokladnice kamenných mincí na nedobytném hradě v Linci.
Římské koloseum působí jak pán ve filmu, který byl nedohrán.
Pohled do Grand Canyonu je jako věčně hořící svíce lidského srdce.
Hora Říp je pro Čechy jako stařec, jež předpovídal začátek, který nemá konec.
Setkání s chudobou v Indii je jako sliny, které narazily na chuť hlíny.
Potápění v korálovém útese je nejlepší prevence deprese.
(Martina Majorošová)
