17. prosince 2019

Germán milovníkem (z pohledu sedmiletého chlapce) - napsala Magdaléna Víchová



Strýc Karel je prý germán.
Já teda přesně nevím, co to znamená, ale maminka říkala, že to je nějaký milovník, už jsem to přesně zapomněl.
Vlastně ani nevím, kdo to ten milovník je.
Pamatuju si, že podle maminky byl náš táta obrovský milovník. Ten nás ale opustil, takže milovník asi nebude nic extra.
Já si to teda tohle o strejdovi nemyslím.
Když k nim jedeme na návštěvu, pokaždé mě vítá s úsměvem na tváři. Pak si mě posadí na pohovku a dává mi bonbony. To mám rád. Říkám si, že kdyby byl strýček ten milovník, musel by vypadat úplně jinak, nějak ošklivě. On ale ne.
Strýček Karel je chlapík menší a zavalitější postavy. Na nose má vždycky posazené kulaté brýle, to prý aby dobře viděl do hrnce. Nechápu, nevadí. Vlastně je docela roztomilý a pořád se usmívá.
Ale když maminka říká, že je milovník, tak to tak asi bude, poněvadž maminka má přeci vždycky pravdu. 

On to vlastně můj strejda není. Na to je moc starý. Je to strýček mé maminky, ale já mu taky říkám strýčku. 
Jednou jsem se strejdy ptal, jestli tetu opustí, tak jako můj táta mě s mámou.
„Ženský, jakýma báchorkama ho tam krmíte?“ zvolal strýc směrem ke dvěma horlivě tlachajícím dámám, což byla moje máma a teta Radka, kterou si strýc vzal před více než 40 lety.
„Tak jo, nebo ne?“ domáhám se odpovědi.
„Proč bych to dělal, Vítku?“ ptá se mě strejda a tře v míse vajíčka s cukrem.
„Protože jsi milovník,“ sdělil jsem mu.
Strýček se začal smát, až se za břicho popadal a jak se kymácel, světlo odrážející se od jeho pleše házelo prasátka na protější stěnu.
„Já a milovník? Co tě to napadlo?“ hihňá se.
„Maminka říkala, že jsi germán a germáni jsou milovníci.“
Strýčkovi už tekly slzy z očí, zatímco já jsem tam jen stál a čekal na odpověď.
„To víš, že ne, tetu já bych nikdy neopustil,“ pověděl mi strýc a přidal do utřených vajec s cukrem trochu zázvoru.
„Poslyš Vítku, uděláš pro mě něco?“
Přikývl jsem. Strejda Karel mi to pošeptal do ucha.
„Teto, teto,“ volám s nadšením, že jsem byl vyslán na tak důležitou misi. „Strejda ti něco vzkazuje,“ poslušně hlásím.
„Vážně, a co?“ ptá se teta.
„Že tě prý nikdy neopustí,“ sděluji. „A že jestli chceš, aby s tebou vydržel musíš být k sežrání.“ „Cože?“ směje se maminka.
„Vážně,“ povídám. „Strejda je totiž gurmán.“

Žádné komentáře:

Okomentovat