31. ledna 2018

Stamichman a procesí - napsail Martin Mašek a Dana Emingerová

Aleš Matějíček
Toho rána se Stamichman slastně protáhl v posteli. Krásně se vyspal. Jakpak by ne, když ho vyhnání švédské armády tak zmohlo. Vyšťoural nohama pod postelí pantofle, vklouzl do nich a vyšel před jeskyni. Zdálo se mu totiž, že zdálky slyší zpěv. Ale nebyla to koňadra, ani sojka, ani vítr ve stromech.
„Nojo, vždyť ona je květná neděle,“ rozsvítilo se mu v hlavě. Uvědomil si, že vždycky o Velikonocích, když vanul vítr z údolí nahoru do kopců, přinášel úryvky zvláštních písniček. Ale ne takových těch veselých, co Stamichman slýchával v hospodách, ale spíš takových pomalých, tklivých.

„Tak, a dnes konečně zjistím, o co jde,“ řekl si horský duch a vyrazil do údolí směrem ke Králíkům. Šel po zvuku. Ten byl tu slabší, tu silnější, podle toho, jak foukalo. A najednou uviděl, jak se po cestě na Mariánskou horu plazí had. Tedy z dálky to vypadalo jako had, ale zblízka to byl zástup dětí. Nesly svaté obrázky s všelijakými cingrlátky a zpívaly.
„Tak to mezi ně s tím mým bručením klidně zapadnu,“ zaradoval se Stamichman a přidal se k zástupu, který stoupal stále výš a výš na Lysou horu. Ačkoliv Stamichman liturgiím vůbec nerozuměl, byl nadšený. Hlavní pro něj bylo, že může zpívat. A tak zpíval a zpíval. Když dorazili nahoru, začalo pršet. A protože vrchol byl skutečně lysý, bouchnul horský duch holí a – stejně jako stavěl kamenice – udělal na vrcholu dětem malé útočiště. V tu chvíli se k němu přitočil malý klučík, jmenoval se Tobiáš, a řekl: „Děkujeme ti Stamichmane. A jestli zařídíš, že se k nám Švédové opravdu už nikdy nevrátí, nechám tu postavit, až budu velký, pořádný kostel.“
A tak se také stalo.


Klášter Hedeč
Nad Králíky strmí ve veliké výšce poutní areál spojený s městem Svatou cestou lemovanou alejí s kapličkami. Na bývalou Lysou horu (760 m) putovaly v době třicetileté války děti z Králík a okolí, tvořily procesí, modlily se za mír a zpívaly mariánské písně. Mezi nimi byl i malý Tobiáš Jan Becker (1646 - 1710), později svatovítský kanovník a královéhradecký biskup, který na Lysé hoře nechal podle svého slibu z dětství vystavět kostel.
V roce 1700 věnoval Tobias na hlavní oltář kostela obraz Panny Marie Sněžné, který se stal srdcem tohoto poutního místa a Lysá hora dostala nové jméno - Hora Matky Boží. V roce 1710 byl na Mariánském kopci dokončen i klášter, který se stal v 50. letech minulého století se komunistickým žalářem pro kněze. Unikátní zajímavostí kláštera jsou Svaté schody, které jsou napodobeninou jeruzalémského schodiště, po němž stoupal Ježíš Kristus k soudnímu stolci Piláta. Nahoru musí poutníci po kolenou.

Žádné komentáře:

Okomentovat