6. srpna 2019

Soused otrava - napsala Lucie Žeková

„Liškoooo!“ ozvalo se vedle liščina brlohu naléhavým šepotem.
„Liškoooo!“
Poznala hlas souseda Jezevce a hned se jí na mysli vytanulo, co ten otrapa zase chce.
„Liško, já nemůžu spát, už mám zase ty bezesné noci.“
To si ze mě dělá legraci! Já celé dny běhám kolem pěti liščat a v noci jsem ráda, že si můžu aspoň trochu odpočinout, naříkala sama pro sebe Liška.
„Liškooo, neměla bys pro mě pár těch dobrých larev, co nosíš svým liščatům? Dělají mi dobře na spaní,“ škemral Jezevec bezostyšně. Packou vystrčila ven z nory hrst lahodných larev, snad dá Jezevec konečně pokoj.
Minula asi hodina, Liška sotva zabrala do spánku, když tu zase: „Liškooo, Liškooo.“
To snad ne, ten starej mládenec evidentně neví, co to znamená, mít na starosti ty malé divochy. Jinak by určitě můj spánek nerušil.
„Liškooo, nepůjčila bys mi ten svůj herbář, že bych si v něm početl, když nemůžu spát?“
Hele, ty jeden sobče, tady ho máš a už mě nech na pokoji. Mám svých starostí dost a tvoje spaní nespaní fakt řešit nechci. Bylo už skoro nad ránem a Liška zase spokojeně usínala a nořila se do příjemného snu.
„Liškooo!“
Nezájem, už jsem ti dnes v noci posloužila dost, vyřeš si svůj problém sám.
„Liškoooo!“
Jezevcovo naléhavé volání zvenku jí probudilo, ale snažila se ho vytěsnit a nechat svou mysl dál plout v příjemném snu.
„Liško!“ zprudka otevřela oči, když jí instinkt matky řekl, že něco není v pořádku. Jezevec právě vytahoval poslední z jejích liščat ven z nory.
V okamžiku se na něj chtěla vrhnout, ale v tom si všimla, že z druhé strany se do její nory prohrabává hajného jezevčík. Tak tak sama unikla a dodnes má na ten okamžik jako vzpomínku jizvu na levé zadní tlapce.

Poučení: I když je někdo otravný, v určité situaci vám může zachránit život.

Žádné komentáře:

Okomentovat