22. ledna 2021

Metafory

Přivonět si k benzínu je jako nakouknout do světa drsných mužů a povýšit Chanel č. 5 na pánskou záležitost.
Hašlerka vypadá jako kousek měsíčního kamene.
Podzimní vítr zní jako hobojové kvarteto hrající Osudovou..
Sebepoznání je jako udice nahozená do víru vlastního života.
Bolest zubů je jako rozklepávačka nýtů, kterou zapomněli vypnout.
Noční bouřka je hořká jako hádka s milovanou osobou.
Ranní slunce chutná jako čerstvě vymačkaný pomerančový džus.
Hudba zněla těžce jako zatuhlý odér divadelních kulis, které roky nikdo nepoužil.
Její hlas voní sladce jako první červnové jahody.
Jeho chůze zní, jako když Hanička píše na počítači.
(Marie Ranišová)



Jeho chůze zní jako kulhavý hrabě de Peyrac.
Hašlerka vypadá jako hvězda na nebi.
Podzimní vítr zní jako hra na loutnu.
Sebepoznání je jako splynutí duše s vesmírem.
Bolest zubů je jako zatloukání hřebíčku do hlavy.
Ranní slunce chutná jako droga k nabití energie.
Noční bouřka je hořká jako ipekarin.
Její hlas voní sladce, jako po smaženém sýru.
Přivonět si k benzínu je jako vypít flašku slivovice najednou.
(Lucie Svibová)


Jeho chůze zní, jako by si zapomněl sundat zámecké papuče.
Hašlerka vypadá jako lávový oblázek z pláží Tenerife.
Podzimní vítr zní jako pláč divoženky.
Sebepoznání je jako cesta, po které už nikdy nebudete stejní jako před ní.
Bolest zubů je jako návštěva očistce.
Ranní slunce chutná jako krupicová kaše od babičky.
Noční bouřka je hořká jako stonek pampelišky.
Hudba zněla těžce jako pochod vojáků po mostě.
Její hlas voní sladce jako kytička měsíčních jahod.
Přivonět si k benzínu je jako první jízda novým autem.
(Dana Beranová)