A tak většinu času trávím od výplaty k nájmu. Našel jsem si úžasnou brigádu v covidovém stanu pro preventivní testování sociálních pracovníků. Zastávám tam post odběrové sestry.
Vůbec to těm chudákům, co k nám musejí chodit každých pět dní, nezávidím. Nosy mají už prošťouraný skrz naskrz. A protože úleva je v nedohlednu, stal jsem se hlavním záporákem covidové tragédie slavného českého humoristy a scénáristy Andreje Babiše.
Bohužel, ať mi poctiví občané odporují jakkoliv vytrvale a důmyslně, podvolit se mé šťourající čarodějnické hůlce musí každý.
Odebral jsem stovky nosů a většinu minimálně šestkrát. Za tu dobu se ze mě stal odborník – nosolog s mnoha zajímavými poznatky. Zjistil jsem, že s někým to neudělá vůbec nic a s dalším to cuká tak strašně, že už slzí jen co vybalím štětičku. Nepříjemný to je skoro vždycky.
Pozitivní nosy jsou docela normální, lidský a obecně velmi vděčný. Naopak ty negativní nosy jsou většinou děsně protivný. Kroutí se, funí, a kdyby měly zuby, tak by mě nejradši pokousali. Před nimi se musím mít nejvíc na pozoru.
Překvapivě velkou část z tohoto sociálního vzorku tvoří neuvěřitelně okouzlující, rozkošné nosíky a nosánky, se kterými bych se nejradši pomiloval. Bohužel v jejich dírkách budu navždy zapsaný jako nelítostný tyran zahalený bílém skafandru.
Správně a bezbolestně odebraný vzorek je u mnoha nosů téměř neproveditelný úkol. U šťourání totiž závisí na mnoha faktorech. Velkou paseku v tom dělá vlastní anatomie nosu, jako je vybočená nosní přepážka a zduřené sliznice.
Z hlediska odběrové sestry je důležitá citlivost a šikovnost a pohlaví rukou – ženy jsou neuvěřitelně jemný, já už tolik ne... Dále hraje roli zkušenost či únava. Prostě někdy se mi ten stý odběr nepovede a člověk se netrefí.
Závěrem musím sdělit, že ze šťourání se v nosech nemám žádné potěšení, a věřím, že tak to mají i všechny ostatní odběrové sestry. Na druhé straně tady zažívám ty nejskvělejší absurdní situace nejrůznějších trapností. Věřte mi, skvěle se tam zasmějete.
Odebral jsem stovky nosů a většinu minimálně šestkrát. Za tu dobu se ze mě stal odborník – nosolog s mnoha zajímavými poznatky. Zjistil jsem, že s někým to neudělá vůbec nic a s dalším to cuká tak strašně, že už slzí jen co vybalím štětičku. Nepříjemný to je skoro vždycky.
Pozitivní nosy jsou docela normální, lidský a obecně velmi vděčný. Naopak ty negativní nosy jsou většinou děsně protivný. Kroutí se, funí, a kdyby měly zuby, tak by mě nejradši pokousali. Před nimi se musím mít nejvíc na pozoru.
Překvapivě velkou část z tohoto sociálního vzorku tvoří neuvěřitelně okouzlující, rozkošné nosíky a nosánky, se kterými bych se nejradši pomiloval. Bohužel v jejich dírkách budu navždy zapsaný jako nelítostný tyran zahalený bílém skafandru.
Správně a bezbolestně odebraný vzorek je u mnoha nosů téměř neproveditelný úkol. U šťourání totiž závisí na mnoha faktorech. Velkou paseku v tom dělá vlastní anatomie nosu, jako je vybočená nosní přepážka a zduřené sliznice.
Z hlediska odběrové sestry je důležitá citlivost a šikovnost a pohlaví rukou – ženy jsou neuvěřitelně jemný, já už tolik ne... Dále hraje roli zkušenost či únava. Prostě někdy se mi ten stý odběr nepovede a člověk se netrefí.
Závěrem musím sdělit, že ze šťourání se v nosech nemám žádné potěšení, a věřím, že tak to mají i všechny ostatní odběrové sestry. Na druhé straně tady zažívám ty nejskvělejší absurdní situace nejrůznějších trapností. Věřte mi, skvěle se tam zasmějete.
