19. dubna 2020

Metafory


Jeho chůze zní jako blížící se roj včel.
Hašlerka vypadá jako malé balení horského vzduchu.
Bolest zubů je jako ranní vstávání do práce.
Noční bouřka je hořká jako moje známky ve škole.
Hudba je těžká jako začínající strach a úzkost.
Její hlas voní sladce jako kvetoucí poupě na jaře.
Přivonět si k benzínu je jako nasát odér deset let starých bot.
Sebepoznání je jako vstoupit na novou pevninu.
(Gabriela Farkašová)
Jeho chůze zní jako dunění afrických tamtamů.
Hašlerka vypadá jako drobný černý smaragd.
Podzimní vítr zní jako ladný příjezd soupravy pražského metra.
Sebepoznání je jako nalezení oázy v krajině nejistoty.
Ranní slunce chutná jako ten nejlahodnější teplý pokrm.
Noční bouřka je hořká jako čerstvě čepovaný Radegast.
Hudba zněla těžce jako pochod severokorejské armády.
Její hlas voní sladce jako park u pražského hlavního nádraží.
Přivonět si k benzínu je jako spálení několika stovek mozkových ganglií při inhalaci etheru.
(Štěpán Lipus)


Jeho chůze zní jako lehce šílený bubeník.
Hašlerka vypadá jako jed na krysy.
Podzimní vítr zní jako devátá symfonie opilce před hospodou.
Sebepoznání je jako bitva, kterou nejde vyhrát, ale lze se z ní poučit.
Bolest zubů je jako cpát si kaktus do zadku.
Ranní slunce chutná jako hrnek teplého mléka před spaním.
Noční bouřka je hořká jako jemně zkvašené výkaly.
Hudba zněla těžce jako sex medvěda s člověkem.
Její hlas voní sladce jako hořící opium.
Přivonět si k benzínu je jako skočit do neznáma.
(Jan Rejholec)


Jeho chůze zní jako kulhavý Peyrac.
Hašlerka vypadá jako hvězda na nebi.
Podzimní vítr zní jako hra na loutnu.
Sebepoznání je jako splynutí duše s vesmírem.
Bolest zubů je jako zatloukání hřebíčku do hlavy.
Ranní slunce chutná jako droga k nabití energie.
Noční bouřka je hořká jako Ipecarin.
Hudba zněla těžce jako po smaženém sýru.
Její hlas voní sladce jako její polibek.
Přivonět si k benzínu je jako vypít flašku slivovice na ex.
(Marie Ranišová)


Jeho chůze zní, jako když se sype kamení.
Hašlerka vypadá jako neopracovaný kus skla.
Podzimní vítr zní, jakoby zcestoval světa kraj.
Sebepoznání je jako udělat krok do neznáma.
Bolest zubů je jako vrzání křídy o tabuli.
Raní slunce chutná jako oříšky.
Raní bouřka je hořká jako nejlepší holandské kakao.
Hudba zněla těžce, jako když mi proletí tryskáč nad hlavou.
Její hlas voní sladce jako odkvetlá pampeliška.
Přivonět k benzínu je jako očichávat smrťáka.
(Karolína Balogová)

Žádné komentáře:

Okomentovat